Srp 25, 2010
Set

Klaun a Toro Toro

Ze Santa Cruz jsem mel namireno do Samaipaty, maleho mestecka mezi kopci, kam vetsina turistu miri kvuli blizkym ruinam inckeho mesta. Ja jsem tam vsak jel za asi nejzajimavejsim hostitelem, ktereho jsem pres CouchSurfing kdy mel – klauna. Peter je puvodem Nizozemec, ale uz asi deset let klaunuje po J. A. z toho posledni asi rok v Bolivii. A rozhodl se, ze se tu usadi na stalo.

Podle popisu, ktery mi poslal, bylo potreba vzit si ze Samaipaty taxika, z cehoz jsem nebyl uplne nadsenej, protoze stal vic nez doprava ze Santa Cruz do Samaipaty. Dum, ktery si Peter pronajima, je na kopci, asi 4 kilometry nad mesteckem, uprostred niceho. Dalsi dum byl asi kilometr daleko. Dalsi dny jsem to jiz chodil pesky, byla to hodinka chuze, ale nutno uznat, ze bez pomoci taxikare, ktery to tam znal, bych to asi nenasel.

Kdyz jsem dorazil, nikde nikdo nebyl. Spolecnost mi delala jen krava pasouci se opodal. Cetl jsem si na verande knizku (v Santa Cruz jsem nasel knihkupectvi s anglickyma knizkama) a cekal. Peter stale nikde, tak jsem si ustlal primo na verande a rikal si, ze bud prijde behem noci, nebo to zitra otocim a vratim se zpet.

Peter dorazil nekdy po pulnoci, kratce mne vzbudil, aby se zeptal, jestli nechci jit dovnitr, ja zamumlal neco ve stylu ze dobry a spal jsem dal. Takze poradne jsme se pozdravili az rano.

Dum byl velmi jednoduchy, bez elektriny, varilo se v krbu. A Peter se ukazal byt opravdu zajimavej typek.

m001.jpg

Nekdy zhruba v polovine devadesatych let se zucastnil pesiho pochodu z Bruselu do Moskvy proti atomove energii. Mimo jine s kamaradem vyvesili na komin tehdy rozestaveneho Temelina transparent STOP PLUTONIU a vydrzeli na komine, kam si za nima policie netroufla, cely den, po slezeni si vyslouzili deportaci z Ceska a zakaz vstupu na dalsich par let.

Pak se zucastnil podobneho pesicho prechodu USA. V mezicase klaunoval ruzne po Evrope. Zajimavej postreh – "Demokraticnost zeme se da merit pristupem k poulicnim umelcum" – cim represivnejsi rezim, tim vic mel problemy s policii.

Taky zil asi rok v nejake ekologicke komunite v Dansku. Ted ma vizi vybudovat nejakou podobnou, ale mensi, komunitu v Bolivii – koupil tri hektary pudy a planuje tam postavit nekolik domu a pestovat ruzne veci. Ale jde to pomalu, prece jen jeho prijem z obcasnych vystoupeni a performovani na ulici neni kdovijaky. Chtel by tam mit nekolik rodin a stale shani, tak kdybyste nekdo meli zajem, zprostredkuji kontakt…

Stravil jsem v jeho dome dva cele dny. Vicemene jsem odpocival, cetl si, zongloval (Peter mel docela dost zonglovacich veci, i kdyz je rozhodne vic klaunem nez zonglerem) a chodil na kratke vylety po okoli. Peter domlouval pres den nejake vystoupeni, ktere planoval s par kamarady umelci a taky mel dost prace s presunem ulu – chova vcely – tak jsme se vidali vicemene jen rano a vecer.

Nemuzu rict, ze bych chtel zit stejne, ale rozhodne to byla zajimava zkusenost s alternativnim pristupem…

Ze Samaipaty jsem pokracoval do Cochabamby. Vetsina autobusu ze Santa Cruz jezdi po nove silnici, ktera vede nizinou, po stare horske, na ktere lezi Samaipata, jich moc nejezdi, tak jsem se rozhodl, ze zkusim zase stop.

A mel jsem stesti, hned jak jsem dorazil k mistu, kde se vybira mytne, prijel kamion a vzal me. Nejel sice az do CCBBy (tak tady zkracuji desne dlouhy nazev mesta), ale asi 100km pred. Naivne jsem myslel, ze ujet 250 km nemuze trvat dyl jak pet hodin, nakonec jsem ale v kabine se dvema prestavkama na jidlo stravil pres 12 hodin. To dela peknou prumernou rychlost kolem 20 km/h. Pozemni doprava v Bolivii je holt pomala.

Dalsi den jsem rano dojel minibusem do CCBBy. Mesto je to dost velky a vypada normalne, nasel jsem ale zajimave graffiti.

m004.jpg

Vecer/v noci jsem se autobusem presunul do vesnice Toro Toro, ktera lezi ve stejnojmennem narodnim parku. Cestou nam praskla jedna pneumatika, tak jsme hodinu cekali nez se ji povedlo vymenit.

Hezky barevnej nakladak.

m005.jpg

V okoli je spousta zkamelenin dinosauru a jejich slapot, tak maji na namesticku sochu.

m006.jpg

Papousci v ubytovani, kde jsem bydlel.

m007.jpg

Vecer, kdyz jsem se byl podivat v mini muzeu (jedna a pul mistnosti) zkamelenin jsem potkal dvojici nemek, ktere mi nabidly, ze se muzu dalsi den pridat na celodenni vypravu za zajimavostmi parku. Docela jsem to privital, protoze vzdalenosti jsou docela velke, takze je potreba auto a neni povolen vstup bez pruvodce. Takze neni moc jina moznost, nez byt ve skupine, jinak je to hrozne drahy. Jeste s nami sel bolivijsky par.

Rano, pri cekani na pruvodce, se prisel kamaradit mistni kluk. Z nejakeho duvodu mnou byl desne fascinovanej, porad po me lezl a hral si s vlasama.

m008.jpg

Po ceste k prvni ze dvou zastavek, kamennemu mestu, jsme stoupali docela vysoko do hor.

m009.jpg

Od auta to byla asi trihodinova vychazka.

m010.jpg

Ale bylo to hezky. Spousta kamennych jeskyni a mistnosti.

m011.jpg

Nejvetsi prostor, nazyvany katedrala, mel vysku asi 30 metru.

m012.jpg

To uprostred vypada trochu jako slon, nemyslite?

m013.jpg

Cesta rozhodne nebyla zadny chodnik, mistama jsme i trochu lezli, v jednom miste i s dopomoci lana, ktery mel pruvodce s sebou. Trochu jsem se bal, jestli to starsi z nemek, ktere uz bylo urcite pres sedesat, zvladne, ale byla prekvapive drsna a zvladala bez problemu.

m014.jpg

Skupinove foto na vrsku vysvihu. Pruvodce mel fesackou vesticku a klobouk. A chodil v sandalech udelanych z pneumatik, to jsem docela obdivoval.

m015.jpg

Pak jsme se presunuli k druhe, posledni, zastavce – jeskyni. Po ceste k ni byly zkamenele dinosauri slapoty.

m016.jpg

Jeskyne byla docela velka, asi 600 metru dlouha, s relativne bohatou, ac dost olamanou, krapnikovou vyzdobou. Bylo sympaticky, ze to nebylo tak upraveny, jako treba Punkevni jeskyne, mistama bylo potreba lezt po ctyrech a bylo tam i nekolik prudkych mist, kde i na lano doslo. Starsi nemka a bolivijka zustali na zacatku, dal se jim nechtelo.

m017.jpg

Asi nejvetsi prostor.

m018.jpg

Cely to prislo asi na 350 korun za osobu – za auto s ridicem a pruvodce, tedy vic nez muj normalni denni rozpocet, ale myslim, ze to stalo za to. Sam bych se tam nedostal a bylo to hezky.

Dnes jsem prejel zpet do CCBBy (nikam jinam se dostat neda).

Posledni asi tyden jsem premyslel o dalsim smerovani cesty a jak se dostat za zbyvajici necely mesic zpet do Ria. Rozhodne jsem chtel jet k jezeru Titicaca, pak jsem se ale rozhodoval mezi dvema moznostma. Bud se vratit trochu zpet, navstivit Sucre a Potosi, kterym jsem se puvodne musel vyhnout kvuli blokadam a pokracovat do Paraguye a skoncit opet ve Foz do Iguacu, kde jsem zacal a odtam jet autobusem do Ria. Nebo pokracovat dal na sever, do niziny a amazonske dzungle a dojet az do brazilskeho mesta Manaus kousek od rovniku a od tam preletet do Ria.

Nakonec jsem se rozhodl pro dzungloidni variantu a koupil dneska letenku Manaus -> Rio. Prisla na zhruba 3000, coz je trochu vic, nez jsem doufal, ale za autobuz z Fozu bych dal beztak 1700, takze az takovej rozdil to neni. Ted uz jen zbyva se do Manausu dostat. Obnasi to asi 3 dny na lodi, silnice az do Manausu z tohohle smeru pres dzungli nevede, tak jsem na to zvedavej. Ale zatim je to jeste daleko, porad mam pred sebou jeste tak dva tydny v Bolivii.

5 Comments

  • Chudáci dítka z Toro Toro. Ten dinosaurus je dost děsivej. :)

  • Čtu Tě, Sete, a fandím Ti.

  • Cau, super zrovna jsem v Chorvatsku, asi me budes muset naucit stopovat :) vcera jsem to zkousel a teda vubec to nejde 😀 stopoval jsem asi 40min kolem projelo snad 200 aut a zadny nezastavilo 😀

  • Nejlepsi cesky stranky o stopu jsou http://dusan.pc-slany.cz/stop/ , pripadne samozejme HitchWiki – treba http://hitchwiki.org/en/Top_Tips

    Ale v principu myslim staci dve veci – rozumny misto = je na tebe videt, je za tebou misto na zasteveni a auta pokud mozno nejezdi moc rychle (cim pomaleji tim lip) a hezky se usmivat a koukat se ridicum do oci (to koukani do oci myslim fakt pomaha).

    A 40 minut neni jeste hrozny, nemusi byt nic spatne, obcas proste clovek ceka dyl. Na nejakym blogu dvou polskych stoparu, kteri objeli svet, jsem cetl neco jako jejich kredo – "1) Kde je silnice, tam casem neco jede. 2) Kde neco jezdi, tak casem nekdo zastavi." Ovsem to nic nerika o dobe cekani:). Je potreba to teda nevzdavat. A kdyz uz to cloveka nebavi, popojit jinam. Nebo zmenit trasu a jet jinudy. Nebo se zkusit primo ptat ridicu, Nebo se na to vykaslat a jet autobusem.

  • supr článek, supr fotky :) šťastnou cestu Sete

Leave a comment

Archiv

RSS Feed