Zacatek stopovani v Argentine

Po mastnych vstupnych na prehradu a vodopady a trech nocich v hostelech jsem naznal, ze je na case prepnout na planovany zbusob fungovani – cestovani stopem, spani ve stanu a u couchsurferu.

Prvni den byl zlej. Od rana hrozne prselo. Cekal jsem v hostelu, kolem 11 se to utisilo, jen chvilemi drobne mrholilo. Vyrazil jsem na silnici smer Posadas (mesto asi 300 km na jih, mel jsem tam domluveneho hostitele pres CS). Asi za 30 minut mi zastavil asi 40ti letej typek, kterej jel asi 150 km mym smerem. Kdyz se blizila chvile vysazeni, zase hrozne prselo, tak jsem se nechal ukecat, ze mne hodi na rovnobeznou silnici, asi 50km od tehle. Ze pry je tam i benzinka.

Benzinka tam byla, ale nikdo na ni nestavel. Na silnici byl taky provoz asi jedno auto za 5 minut. K tomu prselo a foukal vitr. Tak jsem tam dve hodiny moknul a mrznul. Pak se zacalo smrakat, tak jsem zapadl do blizkeho lesika a prespal ve stanu.

Rano bylo vse mnohem veselejsi. Svitilo slunko, ususil jsem veci a stan a vyrazil znovu na stejne misto. Za asi 5 minut uz jsem jel. Sice jen 40km, ale dobry.

A tam mne potkalo fakt stesti. Na benzince jsem mavl na kamionaka, ten me vzal dovnitr. Ukazalo se, ze jede pekelne daleko a ze mne vezme asi 450 km az do Resistencie – mesta s dalsim CS hostitelem. Ridici jsem vubec nerozumnel, po asi 20 minutach jsem prisel na to, ze je to Brazilec a ze teda mluvi portugalsky:).

Jet kamionem je uplne kralovskej pocit. Krasnej rozhled, spousta mista…

Kolem poledne jsme zastavili u krajnice a ukazalo se, ze kamion v boku skryva luxusni piknikovou vybavu. Kamionak me hostil, mel jsem salam, syr, chleba, uvaril mi kafe s mlikem, susenky. Kvuli takovymhle chvilim stoji za to stopovat.

Bylo to trochu srandovni, protoze kamionak se rozhodl, ze nebude vubec mluvit, tak to byla takova pantomimicka hra.

Kamion.

Zapad slunce nad mostem pres Rio Parana – fakt siroka reka, tak 500 m. Vubec vsechno je tady velky – reky, vzdalenosti, …

Do Resistancie jsem dorazil uz za tmy, prozvonil jsem Javiera (meho hostitele), vyzvedl me na namesti. Sli jsme k nemu domu, pak na vychazku po meste.

Na namesti zrovna byla demonstrace proti legalizaci registrovaneho partnerstvi – velke aktualni argentinske tema .

Rano jsem vyrazil opet na stop, smer Santa Fe. Stal jsem asi 2 a pul hodiny na vypadovce, uz me to fakt nebavilo. Pak se na me ale opet usmala stestena.

Zastavil osobak, plnej kramu, ridic vse asi 10 minut preskladaval abych se dovnitr vesel. A jel az do Santa Fe – asi 500 km. Alberto (ridic), byl 70 letej byvalej ridic kamionu, umel trochu anglicky, procestoval Evropu a S Ameriku. Byla radost s nim jet. Poslouchal rock´n´roll, ucil mne spanelsky.

Argentina je zeme kontrastu. V nekterych chvilich pusobi uplne evropsky, pak clovek uvidi kolonii chatrci u silnice, kde chodi bose deti, na silnicich jezdi mercedesy a vedle nich 50 let stara auta, obcas konsky povoz…

Jeden stary krasavec:

Vecer u Santa Fe zkousim jeste chvili stopovat, ale uz je pozde, tak to balim, prelizam drateny plot a jdu podel zeleznicni trate (jedne z mala v Arg., vlaky skoro nepouzivaji, max. pro nakladni prepravu a to jeste malo). Stavim stan a prespavam.

V noci byla pekna zima, rano mam namrzlej stan.

Rano je to super, asi po 3 minutach me bere kamionak, asi pul cesty do Cordoby – tak 150 km. Vsichni v Argentine pijou porad mate, kamionaky nevyjimaje, vsichni maji termosku a nadobu s kovovou slamkou. A samozrejme se podeli.

Krajina je desne placata (asi 1000km jsem nevidel ani jeden kopec), vsude bud pole, nebo pasouci se kravy.

Kdyz me vysadil, podlehnu pokuseni a jdu do parrily (mistni masova restaurace) na obed. Stal v prepoctu asi 150 Kc, ale byla to spousta grilovanyho hoveziho masa a hranolek a teply jidlo uz jsem par dni nemel…

Pak mne berou dva brachove ve starym kamionu. Ac prazdnej, rychleji nez 70 km/h nejel. Ale bylo to uz asi jen 120 km, tak to nevadilo.

Zatim asi nejzabavnejsi stop. Brachove byli supr. Byli mnou hrozne nadseni a furt se na vsechno vyptavali (umim spanelsky asi 20 slov momentalne, tak povidani s ridicama je zabava sama o sobe). Zajimali se o celou rodinu, ukazoval jsem jim fotky (mam je schvalne pro tenhle ucel), ukazoval nejaky turisticky letacky o Brnu…

Dostal jsem od nich jako darek nejakou posvatnou stuhu. Mam ji ted na batohu.

Dorazil jsem kousek pred Cordobu, pak busem do centra. Tam jsem zavolal Guillerilmovi – Mexican, kterej studuje v Arg, muj hostitel. Jsem u nej na dve noci.

Dneska jsem se byl projit po Cordobe. Je to velke (pres 1.5 milionu) moderni mesto. Fakt pusobi desne evropsky.

Vsude v Arg. jsou na ulicich spousty psu. Ale jsou pratelsti. Moc jim ted v zime nezavidim. Pres den tady je ted tak kolem 10 stupnu, v noci pod nulou.

Zitra pokracuju smer jihozapad.