Jak se dostat ke studiu v zahraničí

To, že bych rád vyjel studovat někam do zahraničí, jsem věděl už při nástupu na vysokou. Od všech, co takhle někde byli, jsem slyšel samé klady – zajímavá zkušenost, poznání jiné země, jiného způsobu školství, zlepšení jazyka… Co předchází takovému výjezdu?

V průběhu prvního semestru na FI (Fakulta informatiky Masarykovy univerzity) jsem se zašel zeptat za paní, která má u nás na fakultě na starosti zahraniční výjezdy. Dozvěděl jsem se, že nejjednodušší (a nejobvyklejší) je vyjet v programu Erasmus, ale také o možnosti využít grantu od zemí EHP (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), za podstatně výhodnějších podmínek než v Erasmu (ale člověk si sám musí domluvit školu, na které bude studovat). V Erasmu dostává člověk stipendium 200-600 euro na měsíc (podle drahosti země), konkrétně v Dánsku je to 490. A nic víc. V programu EHP to je asi 800 euro měsíčně + letenka, pojištění a příspěvěk na učebnice. Je s tím ale mnohem víc starání a grant dostane asi 30 lidí z republiky (na Erasmus vyjede jenom z naší fakulty tak 30 lidí ročně).

Zkusil jsem se proto na jaře (v druhém semestru) zúčastnit výběrového řízení na Erasmus u nás na fakultě. Každý odevzdá přihlášku, kde si může vybrat preferované školy a zúčastní se testu z angličtiny a pohovoru (taktéž v angličtině). Poté je trochu neprůhledným systémem vybrána skupina lidí, která bude mít možnost vycestovat. Pro magisterské studenty je míst poměrně hodně (fakulta má smlouvu s asi 20 univerzitami v zahraničí, na každou tak pro 1-3 lidi), takže se dostane téměř každý, pro bakalářské studenty je to horší – škol je asi pět, z toho ještě dvě v Německu (tedy mluví se tam německy) a jedna v Lucembursku (mluví se tam francouzsky), takže těch míst moc nezbývá a jsou navíc sdílená i s magistry.

Takže abych to zkrátil – nebyl jsem vybrán:). (Kamarád Jeňa jo (je už v magisterském studiu), a proto byl minulý semestr právě na té stejné univerzitě, kam teď pojedu i já).

Rozhodl jsem se proto zkusit sehnat si nějakou školu, na kterou bych mohl využít onoho grantu od EHP. Jediná univerzita, která měla bakalářskou informatiku v angličtině byla ve městě Akureyri na Islandu. Vyměnil jsem si s nimi pár emailů, vyplnil všechny formuláře, které požadovali, napsal motivační esej a vše jim zaslal.

Nicméně neoplývají přímo bleskovou reakční dobou a tak nebyli schopní rozhodnout, jestli mě vezmou dřív, než byla uzávěrka pro podávání žádostí o grant, takže to taky padlo. A to už jsem se začínal na Island těšit (je to vážně pěkná země:) ).

Někdy na začátku října jsem se od kamaráda ve škole dozvěděl, že se prý možná objevila nějaká místa přes Erasmus do Dánska. Tak jsem se zašel zeptat a opravdu – 2 místa do Aalborgu byla volná. Bylo potřeba se ale rozhodnout a odevzdat všechny náležitosti do dalšího dne. Vyplnil jsem proto přihlášku, sehnal si doporučující dopis, potvrzení o angličtině a vše zaslal do Aalborgu.

Od tam mi posléze napsali, že mě berou. Sice budu studovat jakoby v prvním ročníku magisterského studia, ač ještě nejsem bakalář, ale mně to nevadí a jim zdá se taky ne.

V prosinci mi napsali z Islandu (asi po čtvrt roce), že mi s potěšením oznamují, že mě berou:). Trochu pozdě. Tak jsem se zase odhlásil. Ještě jsem viděl nabídku do Kyrgistánu a Uzbekistánu (800 euro měsíčně + letenka a pojištění), což mi přišlo vážně zajímavý a chvilku jsem nad tím přemýšlel – bylo by to asi o hodně zajímavější než nudně evropské Dánsko:).

Ale nakonec jsem zůstal věrný Dánsku. Ještě bylo nutné získat od nich potvrzený Learning Agreement (co budu studovat), vyplnit žádost o stipendium a finační smlouvu. Dnes jsem to byl zanést do celouniverzitního centra zahraničních studií. A tím by měl být s papírováním prozatím snad konec.

Mám už koupený lístek na autobus (od Eurolines, autobusem do Berlína, tam přestup na další autobus do Aalborgu, za 1860 Kč, cesta trvá asi 20 hodin) a zaplacenou zálohu na koleje (asi 7 000 Kč v přepočtu).

A dostal jsem od FI tričko (žluté s obludně velkým nápisem na zádech) a propagační brožurky, abych mohl Dány vzdělávat:).