Co Tvůj grant, jak to jde? Plníš indikátory?
…ptal se Radek v mailu. A vlastně je to dobrá otázka.
Uplynuly zhruba tři měsíce od chvíle, kdy jsem skončil v práci a dal jsem si „sám sobě svůj grant“ (viz můj předchozí zápisek). Protože je to zhruba polovina doby, je to dobrá chvíle na průběžné zhodnocení, jak se mi daří a vede. A navíc zase jedu vlakem, tak je to ideální chvíle na sepsání, minulý jsem taky psal ve vlaku.
Vezmu to postupně, po těch sekcích, jak jsem to sepsal na začátku:
1) Více se věnovat již rozjetým věcem
Nápadité.cz
- www.napadite.cz
- prodáváme nově i hezká pouzdra na MacBooky
- výrazněji se nám rozjela propagace
- máme facebookovou stránku
- psalo o nás pár blogerek (třeba tady)
- jsou různé soutěže (Dej mi dárek a Ráj knih)
- měli jsme soutěž v Bravíčku!:)
- mimochodem, mám radost ze spolupráce s Monikou!
- zatím se nám moc nezvýšily prodeje – ale věřím, že to přijde, taky může být trochu mrtvá část roku
- máme rozjednaných pár dalších typů produktů, uvidíme co z toho vzejde
Středoevropské jamboree
- www.cej2014.cz
- přípravy zdárně běží, tým funguje jako velký traktor, který se, sice občas s poskočením přes výmol a zpomalením v oranici, ale přece jen neúnavně sune směrem k věřím dobře připravené a zábavné akci
- máme zaregistrovány účastníky i servistým
- je to pro mě velmi poučné – mít společně s Upírkem přehled o fungování takhle velkého týmu (na přípravách před akcí se podílí víc jak 50 lidí), snažit se pomáhat jednotlivým sekcím (třeba jednotlivým programovým blokům), neztratit se v detailu a zvládnout přemýšlet nad tím, na co jsme třeba ještě zapomněli, usnadňovat mezitýmovou komunikaci
Strategie Junáka do roku 2022
- Strategie byla prezentována a vzata na vědomí Valným sněmem v Litomyšli (byla pro mě trochu výzva a moc mě bavilo společně se Šípkem připravovat a prezentovat Strategii všem asi 500 delegátům)
- byla projednána skautskými kraji a finálně schválena Náčelnictvem
- teď je trochu mezifáze, kdy od chystání obsahu Strategie samotné se překlápíme do začátku jejího zavádění
2) Podílet se na nových projektech
Tričko pro Ukrajinu
- v Česku je těžké koupit hezké a chytré tričko s českým potiskem
- a říkali jsme si s Honzou a Lupenem, že by mohlo být zajímavé mít tričko, které se vyjadřuje k aktuálním událostem a upozorňuje na ně
- tak jsme zkusili udělat tričko pro Ukrajinu (nic z toho nemáme, veškerá cena je čistě za potisk trička)
- dopadlo to spíše neúspěšně, neměli jsme pak už moc energii to nějak rozumně propagovat – triček jsme prodali jen pár – ale aspoň mám nová hezká trička:)
Pikniky v Praze
- v Praze je spousta krásných parků – a je radost si sednout ven s kamarády a jít třeba na piknik, jen ne každého baví či má čas či vybavení aby si piknik připravil piknik sám
- tak jsme si říkali, že by bylo hezké udělat piknikovou službu – objednáte si den dopředu koš, my bychom vám ho dovezli v daný čas na dané místo a mohli byste si užít příjemný brunch či odpoledne s kamarády
- tady je krátká prezentace o piknicích, pro iCollege
- s piknikama je to teď trochu složitý – rádi bychom našli partnera, který by se staral o samotné vyrábění košů – už jsme se bavili s několika kavárnami, ale zatím to nevyšlo (většinou proto, že jsou moc malé), nejsme si úplně jistí, jak nastavit distribuční model tak, aby to fungovalo
- tak pikniky trochu usnuly, možná to stihneme až příští rok:)
Pár věcí se rozbíhá – podali jsme projekt zaměřený na vzdělávání k vztahu k veřejnému prostoru na grantový program V pohybu Nadace Vodafone, budeme na podzim připravovat s Mauglí e-learningový kurz o komunikaci. Pár věcí je teď mlhavě na obzoru … – ale o tom napíšu víc třeba zase v příštím zhodnocení, zatím to jsou spíš jen náťuky.
3) Učit se
iCollege
- iCollege je kurz podnikání na internetu, který probíhal po devět sobot, byl zakončet hackatlonem (týmovou soutěží, vyhráli jsme)
- přišlo mi to přínosné
- byli tam zajímaví hosté, kteří mají reálné zkušenosti a bylo podněcující je poslouchat
- málokdy jsem se dozvěděl něco fakt nového, ale nutilo mě to nad věcma přemýšlet a třeba si je víc rozmýšlet
- byli tam sympatičtí a zajímaví „spolužáci“
Service Design
- byla to pro mě zajímavá ukázka, jak dělat zajímavou formou univerzitní kurz – byli jsme v Planetáriu, Brněnské symfonii, Mahenově knihovně, AirBank, na všech těch místech jsme se bavili s lidma, kteří tam dělají o tom, jaké služby dělají a proč a co by chtěli zlepšovat, zkoušeli si jezdit na vozíčku, navrhovat vlastní služby, …
- bavilo mě číst o tom knížky, které nám Adam Hazdra doporučoval
Byl jsem zatím dvakrát na Naučmese.cz kurzu (jednou to byl kurz naslepo – výroba plstěných ozdob, podruhé o digitálním nomádství) a určitě mám v plánu chodit i dál.
Hodně se učím i tím, co dělám. A od různých lidí kolem sebe, baví mě si s nima o povídat, je zajímavé zjišťovat, co kdo dělá a proč, rád odkoukávám, co kdo umí za triky.
4) Mít víc času na žití
Tenhle cíl určitě výrazně přeplňuju:).
Velmi mě baví možnost se potkávat s kamarády a mít čas si s nimi povídat, být víc v přírodě, jezdit na zajímavá místa, hýbat se, začal jsem zase hrát badmintonovou amatérskou ligu (většinu zápasů prohrávám), dělá mi velkou radost jezdit na růžových ReKolech, jezdit na koloběžce, víc čtu, byl jsem na improworkshopu (záznam našeho vystoupení), občas chodit tancovat, na koncert…
Hecli jsme se o Velikonocích se Štaflíkem a vstáváme brzo ráno – za poslední měsíc jsem jen čtyřikrát vstal později než v 6:30. Těžká část nebylo ani tak dřív vstávat, jako spíš naučit se chodit dřív spát. Už jsem si na to i zvyknul a budím se většinou i bez budíku.
—
Když to shrnu – mám se skvěle, ač to zatím není dlouhodobě udržitelné. Líbí se mi být sám sobě pánem, i když je to v mnohém náročnější – co si nenaplánuji, to se nestane, cítím větší zodpovědnost za svůj čas.
Moc nevím, co bude na podzim, stále je ještě mnoho otevřených variant. Jsem na to sám zvědavý. A těším se.
Co teď budu dělat?
Rozhodl jsem se skončit v práci, s velkou vděčností za vše, co jsem se mohl za uplynulé dva roky naučit, a s jakými zajímavými lidmi jsem měl příležitost spolupracovat. Myslím, že jsem těžko mohl najít lepší příležitost k profesnímu růstu a k rozšíření obzorů.
Hlavní motivací pro odchod byla chuť vyzkoušet si, jestli si dokážu sám sobě hledat dostatečně zajímavou činnost (která by mě případně časem i uživila). Další byla obava, abych si příliš nezvykl na práci, která nedává prostor pro jiné aktivity přes týden. A v neposlední řadě to bylo nutkání ke změně a pocit, že momentálně nic neriskuji a je to věřím správný čas zkusit trochu experimentovat.
Vnitřně na to koukám tak, že jsem si dal sám sobě „půlroční stipendium“. Podobně jako se žádá o granty na podporu různých projektů, tak jsem si vnitřně požádal sám sebe o financování na půl roku experimentování a sám sobě jsem si stipendium schválil. Věřím, že to bude v dlouhém běhu dobrá investice. A v srpnu se rozmyslím, co chci dělat dál.
Vnímám riziko, že toho půl roku proflákám a zjistím, že sám sebe neumím dost organizovat a ovládat svou lenost. Ale i to je vlastně pozitivní zjištění a je lepší to zjistit teď než později. A kdybych to nezkusil, tak by mě to potom mohlo mrzet.
No, a co teda vlastně budu dělat?
Mám obecnou představu – baví mě být u vzniku nových věcí. A baví mě klást otázky. A baví mě učit se nové věci.
Nechtěl bych se nechat zaměstnat, alespoň ne brzo. I když to nechci úplně vylučovat – nevím, jaké příležitosti se objeví.
Konkrétněji své plány umím rozdělit do více kategorií:
- Více se věnovat již rozjetým věcem
- rozvíjení rodiny internetových obchodů napadite.cz – momentálně prodáváme obaly na Kindle www.napadite.cz/kindle-obaly a papírové peněženky www.napadite.cz/papirove-penezenky, mám pár nápadů, co prodávat dalšího (uvítám tipy!)
- organizace skautského Středoevropského Jamboree – www.cej2014.cz – jamboree bude v srpnu, jsem zástupce šéfky týmu a považuji to pro sebe za prioritní akci
- účast ve skupině pro Strategii Junáka do roku 2022 – http://strategie.skauting.cz/ – pomoc se zaváděním dlouhodobého plánování do skautské organizace, vnímám to jako zajímavou příležitost vyzkoušet podobnou věc jako jsem dělal v práci v prostředí neziskovky
- Podílet se na nových projektech
- mám pár nápadů v různé fázi rozmyšlenosti. Něco jsou drobnosti, něco je trochu většího. Hlavním kritériem pro mě je, jestli by mě bavilo to dělat. Některé by možná mohly i časem něco vydělávat, některé jsou čistě pro radost.
- rád se zapojím do příprav nápadů někoho jiného, třeba se objeví nějaká zajímavá příležitost. Nebo dělat oponenturu nápadům někoho jiného. Baví mě vyptávat se a prozkoumávat myšlenky druhých (potěší mně, když si budete chtít povídat!)
- Učit se
- přihlásil jsem se a budu na jaře chodit do iCollege – www.icollege.cz – kurz, od kterého si slibuji především rozšíření obzorů, co vše a jak se dá dělat v internetovém prostředí
- rád bych dělal zajímavé jednorázové kurzy – na naucmese.cz, coursera.com, …
- časem by mě věřím bavilo nějaké semináře sám vést – loni jsem si na skautském vůdcovském kurzu ověřil, že mě to hodně baví a sám se uváděním vzdělávacích programů hodně dozvím a naučím
- Mít víc času na „žití“
- vídat se s kamarády, chodit do divadla, hrát badminton či deskovky, …
- rád bych zkusil být rozkročený mezi Prahou a Brnem – chtěl bych být v tom místě, kde se zrovna děje zajímavého. Bonusem je i časté ježdění vlakem, které mě baví (píšu tento článek někde mezi Pardubicema a Kolínem)
Jsem sám hodně zvědavý, jaký bude tento půlrok.
A jsem otevřený libovolné spolupráci a nápadům. Budu mít radost, když se ozvete!
Pán s bublifukem
Na rozhledně na Babím lomu nás pozval starší pán, ať se jdeme podívat na jeho bublinový strom, který vytvořil v úpatí rozhledny. Pomocí opřeného zrcátka na něj odrážel sluneční svit zvenku. Celý strom se blyštil, bubliny házely duhové odlesky po stěnách.
Cestování vlakem v USA
Když jsem se zmínil někdy na jaře američanovi, kterýho jsem náhodou potkal v Estonsku, že plánujeme cestovat po USA vlakem, tvářil se, že je to fakt špatnej nápad. Že vlaky skoro nikam nejezdí. A pokud snad jo, tak skoro nikdy. A když už někdy někam jo, tak mají zpoždění a jsou drahý.
Ale sám vlakem prý nikdy nejel.
Nakonec se ukázalo, že pravdu moc neměl. Že jezdit vlakama po USA je vlastně dost dobrej nápad. Zkusím vám přiblížit nějaké zkušenosti z měsíce a půl v létě, během kterých jsme se přesunovali po Spojených Státech se Zuzkou převážně jen vlaky.
Jarní výlet – část 5. – Londýn a okolí
První rozdíl mezi Norskem a Anglií jsem pocítil hned po příletu. Měl jsem žízeň a v jednom obchodě na letišti prodávali čaj asi za libru. Tak jsem si natočil horkej čaj do kelímku a odešel zaplatit. A nemaje žádný libry jsem chtěl platit kartou, nicméně bylo mi řečeno, že to můžu až od dvou liber. Docela změna proti Norsku, který jsem projel bez jediný koruny hotovosti. Tak jsem si koupil ještě bonbóny.
Kája, který je teď půl roku v Londýně na Erasmu, mi přišel naproti na zastávku. Bydlí na koleji kousek od centra.
Druhý den po dospání jsme se šli projít po Londýně a vybírali si, jaký bychom chtěli auto.
Kája fotí beztak nějakou hranatou starou vykopávku, ty jsou jeho nejoblíbenější.
Jarní výlet – část 4. – jih Norska
Z Overhally mě dovezl nezaměstnaný čerstvý otec zpět na hlavní silnici E6. Tam mě po chvíli nabrala mladá trojice vracející se z výletu na sever – protože na jihu prý svítí slunko a na severu pršelo. Dva z nich, pár, si plánovali založit ekologickou farmu. To je nějaká populární věc v Norsku, tak každej pátej člověk plánuje založit ekologickou farmu…
Vzali mě až do Trondheimu.
Tam pršelo. Tak jsem podruhé za celou cestu vytáhl deštník. Teď ani moc nefoukalo, tak byl i trochu užitečnej.
Domky na nábřeží.
Jarni vylet – cast 2. – sever Finska
Pokracuji tam, kde jsem minule skoncil – u navstevy u sestry v Kajaani.
Finove radi skacou, tak na to maji vsude mustky. Je to teda docela desivy. Na ten nejvetsi se vylizt nedalo, ale druhej nejvetsi pristupnej byl. A bal jsem se byt jen koukat dolu z najezdu, natoz abych si dokazal predstavit, ze se z toho vazne ritim na lyzich. Zajimalo by me, jestli je to takovej adrenalin i pro zavodniky, nebo uz jsou na to zvykli…
Jarní výlet – část 1. – Brno -> Kajaani
Protože mám na jaře ve škole docela volno, měl jsem naplánováno, že někam tak na měsíc pojedu. Ale moc jsem nevěděl kam. Pak jsem se jedno odpoledne zaposlouchal do norské skupiny Katzenajammer a zjistil že mají koncert v Londýně. To mi přišlo dobrý, tam se dobře lítá. A je tam kamarád Kája na erasmu. Tak jsem koukl na letenky a zrovna z Brna to bylo slabší, ale dalo se letět levně z Osla. Tak jsem koupil letenku z Osla. S tím, že pojedu po zemi přes Finsko a Norsko. Ve Finsku je na erasmu pro změnu sestra. Tak to už zní skoro jako dobrej plán, ne?
Vyrazil jsem v pondělí ráno z Brna. Vlakem do Náchoda. Protože Náchodem prochází silnice E67 – z Česka až do Tallinnu. Trochu mrholilo, ale za chvíli mě vzal sympatickej kamioňák. Vůbec si nemůžu vzpomenout, jak se jmenoval, řikejme mu tedy třeba Zdeňěk.
A king living under a bridge
„Living under a bridge“ is almost a synonym for being homeless. But quite a few homeless people actually live under a bridge.
Mr. Karel Kašpařík (aged 65) is one of those who do.
He has built for himself a small room under a road bridge crossing the river Svitava close to the Czech town Blansko. And even though it is small, it is comfortable and well insulated, therefore warm even during tough winter. The hut is built only from material Karel collected himself or got from friendly people.
Rio de Janeiro a cesta domů
Do Ria jsem přiletěl asi v 6 hodin ráno. Chvíli jsem zmateně chodil po letišti, nabral vodu z kohoutku na záchodě, odolával nájezdům taxikářů a hledal místo, odkud odjíždí autobus do města. Nakonec mi jeden hodný místní poradil a po chvíli čekání jsem již seděl v autobuse do města. Byla v něm, jako ve všech brazilských autobusech s klimatizací, hrozná zima. Asi, když už tu klimatizaci mají, musí si ji užít naplno.
Neměl jsem nejmenší tušení, kam vlastně chci jít. Můj domluvený CS hostitel mi na poslední chvíli odřekl, měl jsem posláno ještě pár žádostí, ale potřeboval jsem osloveným dát čas na odpověď. Vydal jsem se tedy přímo do nejturističtější části Ria – do Copacabany.
Brazilie a plavba lodi
Opustit Rurrenabaque se ukazalo komplikovanejsi, nez by se zdalo. Sice jsem si koupil vecer listek na dalsi den rano, ale rano mi po trihodinovem cekani prisli rict, ze se autobus rozbil nekde po ceste a ze teda neprijede a ze pokud chci, muzu jet vecer dalsim. Nezbylo mi tdy nic jineho, nez stravit cely den poflakovanim se.
Vecer jsem se nudil v autobusovem terminalu a prisel za mnou mistni kluk a ukazoval mi svoji kacu. Byl docela profik v roztaceni, kdyz jsem to zkousel ja, ze zacatku mi to vubec neslo.
Dzungle
Uplynuly tyden byl jeden z nejrozmanitejsich a nejzajimavejsich za cely pobyt.
Sjel jsem z nahorni plosiny do podhuri, opravdu prudke klesani, asi na 80 km silnice pres 3 km vyskove dolu. Ale byla husta mlha, takze vyhledy po ceste moc nebyly. Skoncil jsem ve mestecku Coroico, umistenem na upati kopce. Krajina kolem byla prijemne zelena (vitana zmena proti vyprahlemu Altiplanu) a taky zde byly mraky.
Jezero Titicaca & La Paz
Z Cochabamby jsem nocnim autobusem prejel do La Pazu, ale prilis jsem se tam nezdrzel, jen jsem se nasnidal v autobusovem terminalu a prestoupil do autobusu miriciho do Copacabany. Pravdepodobne znate spis slavnou plaz Copacabana v Rio de Janeiro, ale ta je pry pojmenovana po tomto mestecku na brehu jezera Titicaca.
Titicaca je nejvyse polozene splavne jezero na svete, ve vysce 3 812 m.n.m. Dle jedne z legend z jeho vod vzesel Manco Tapac, zakladatel Inkske civilizace.
Klaun a Toro Toro
Ze Santa Cruz jsem mel namireno do Samaipaty, maleho mestecka mezi kopci, kam vetsina turistu miri kvuli blizkym ruinam inckeho mesta. Ja jsem tam vsak jel za asi nejzajimavejsim hostitelem, ktereho jsem pres CouchSurfing kdy mel – klauna. Peter je puvodem Nizozemec, ale uz asi deset let klaunuje po J. A. z toho posledni asi rok v Bolivii. A rozhodl se, ze se tu usadi na stalo.
Podle popisu, ktery mi poslal, bylo potreba vzit si ze Samaipaty taxika, z cehoz jsem nebyl uplne nadsenej, protoze stal vic nez doprava ze Santa Cruz do Samaipaty. Dum, ktery si Peter pronajima, je na kopci, asi 4 kilometry nad mesteckem, uprostred niceho. Dalsi dum byl asi kilometr daleko. Dalsi dny jsem to jiz chodil pesky, byla to hodinka chuze, ale nutno uznat, ze bez pomoci taxikare, ktery to tam znal, bych to asi nenasel.
Kdyz jsem dorazil, nikde nikdo nebyl. Spolecnost mi delala jen krava pasouci se opodal. Cetl jsem si na verande knizku (v Santa Cruz jsem nasel knihkupectvi s anglickyma knizkama) a cekal. Peter stale nikde, tak jsem si ustlal primo na verande a rikal si, ze bud prijde behem noci, nebo to zitra otocim a vratim se zpet.
Peter dorazil nekdy po pulnoci, kratce mne vzbudil, aby se zeptal, jestli nechci jit dovnitr, ja zamumlal neco ve stylu ze dobry a spal jsem dal. Takze poradne jsme se pozdravili az rano.
Dum byl velmi jednoduchy, bez elektriny, varilo se v krbu. A Peter se ukazal byt opravdu zajimavej typek.
Jihovychod Bolivie
Uplynuly tyden byl, dalo by se rici, trochu relaxacni. Je to dano taky tim, ze v Bolivii je velmi levne, takze si muzu dovolit i takovy komfort jako spat kazdy den pod strechou (zatim jsem vzdy nasel ubytovani kolem 65 korun na noc) nebo si davat obed v restauraci (kolem 40 korun za cele menu). Proti Chile a Argentine, kde jsem zhruba tri noci ze ctyr spal vzdy nekde venku je to nebyvaly luxus.
Ale zacnu, kde jsem minule skoncil – v Oruru.
Po skonceni internetovani jsem si nasel ubytovani. Trochu vybalil veci a zacal premyslet, kam pojedu dal. Pohledem na mapu jsem zjistil, ze jsem uz prakticky v pulce Bolivie a kdybych pokracoval dal na sever, uplne bych se vyhl jihu. Rozhodl jsem se tedy, ze se trochu vratim a pojedu do Uyuni (doufaje, ze mezitim treba skonci blokada Potosi a budu moci pokracovat tam). Moudry pruvodce (mam South American Handbook od Footprintu, vydani 2010, koupeno pres e-bay pouzite asi za 80 Kc i s postovnym) prozradil, ze vsechny autobusy do Uyuni odjizdi pouze kolem osme vecer, coz bylo asi za 10 minut, pres den nic. Tak jsem se zase zbalil, omluvil se vydesene se tvaricimu recepcnimu, ze tam nakonec spat nebudu a vyrazil na nadrazi.
Mel jsem stesti, podarilo se mi ukoristit posledni misto v jednom z asi trech autobusu jedoucich tim smerem. V autobuse jsem sedel vedle sympatickeho Australana brazdiciho Ameriky uz trictvrte roku (z toho teda 4 mesice pracoval v USA).
To by ale nebyla Bolivie, aby vse fungovalo jak ma. Nekdy kolem treti v noci jsme zastavili a ridic vydal pokyn, at vsichni vylezou. Ukazalo se, ze silnice je castecne zabarikadovana a bylo potreba to objet, ale autobus stale zapadal do pisku. Tak jsme asi pul hodiny nosili kameny a delali improvizovanou dlazdenou cestu.
Bolivie – Salar de Uyuni a okoli
Bolivie je ukrutna. Argentina i Chile jsou dost rozvinute (cast populace zije v chudobe, ale velka cast ma zivotni standard ne prilis daleko od napriklad ceskeho a je tu i dost vylozene bohatych) a kvalita sluzeb i ceny tomu odpovidaji. Bolivie je v tomhle skok o tridu jinam. Cas tu nehraje zadnou roli, autobus jede, az je plny, nakupuje se na ulicich, tekouci voda v ubytovani rozhodne neni standard, natoz tepla. A jeste k tomu ma krasnou prirodu. Moc se mi tu libi, myslim, ze tu zustanu trochu dyl.
Ale postupne. Z kraje Calamy me vzal sympaticky mladik do Chiu Chiu a tvaril se trochu pochybovacne, jestli nekdo pojede smerem k Bolivijske hranici. Za asi dvacet minut me nabrali dva kluci pracujici na zeleznici jedouci neco spravit. Nechali me asi o 50 km dal uprostred pouste. Ale bylo to tam hezky, kousek od sopky. Ten mracek u vrcholu neni mracek, ale znamka ze je sopka stale aktivni.
Udoli Elqui & poust Atacama
Antonia mi nabidla, ze se s ni muzu svezt do Santiaga, mela tam stejne cestu, rad jsem jeji nabidky vyuzil. A doporucila mi, ze urcite nemam vynechat Valparaiso, kterymu jsem se puvodne planoval vyhnout.
Prejel jsem metrem na druhou stranu, chvili postaval na zacatku dalnice, pak se sel zeptat na prilehlou autobusovou stanici, kolik ze to do Valparaisa stoji a protoze mi (poprve v Chile) uznali ISIC, bylo to za v prepoctu milych 80 Kc, coz mi na 150 km prislo dobry, tak jsem vymekl a uzil si komfortu autobusu. Dalkove autobusy v Chile jsou fakt komfortni, na urovni Student Agency. Ono neni se cemu divit, kdyz bezne jezdi trasy o delce nekolika tisic kilometru. Ceny tomu ale odpovidaji.
Valparaiso mne nenadchlo. Je to plazove letovisko, docela umistene v kopcich, ale furt je to relativne velke mesto a me mesta nebavi. Tak jsem si tam dal obed, prosel centrum a vyjel lokalnim autobuskem ven z mesta smerem na sever. Jeste jsem se kousek posunul stopem a pak nasel fakt hezky misto na spani – na strani nad morem, pod hustym kerem, s vyhledem na zapad slunce nad Pacifikem.
Chile a uzasni couchsurferi
Hned po prejezdu na druhou stranu hrebene And se ukazal nejvetsi rozdil Chile proti Argentine – pocasi. Zatimco v Argentine bylo fakt chladno, rekl bych tak -10 v noci, pres den kolem nuly a porad svitilo slunko, tak v Chile je mnohem tepleji – tak 15 pres den, 5 v noci a prsi. Kazdej den zatim aspon chvili prselo.
Prvni den jsem dojel kamionem do Osorna a ac jsem puvodne chtel jet jeste vic na jih do oblasti jezer, tak protoze desne prselo a predpoved, na kterou jsem se koukl pres wifi na benzince (mit wifi na mobilu je fakt k nezaplaceni), tvrdila, ze ma prset jeste tyden, rozhodl jsem se, ze na jezera se pojedu podivat jindy.
Rozhodl jsem se, ze tedy skoncim dnes v Osornu. Je to mesto jako kazdy jiny, maji docela moderni katedralu.
San Martin de Los Andes & San Carlos de Bariloche
Po noci v hostelu, kterou jsem nalezite vyuzil k nabiti baterek, vyprani veci, zalepeni samonafukovacky (za 2 tydny 3 minidiry a to pod ni davam jeste alumatku…) jsem rano vyrazil na prohlidku San Martin de Los Andes a okoli. Je to mestecko vylozene svycarskeho stylu, drevene domky, obchudky. A krasna priroda kolem.
Ruta 40
Z Cordoby jsem mel v planu pokracovat dale smerem na jihozapad – smerem k horam. Nekonecne rovne plane bez kopecku uz zacinaly byt nudne. Den ale nezacal uplne stastne. Vyjel jsem z Cordoby autobusem asi 30 km mym smerem, tam jsem stopl typka, ktery me dovezl dalsich asi 50 km k horam (lokalni pohori), jen abych zjistil, ze kvuli snehu je silnice uzavrena. Musel jsem se tedy vratit. Nastesti jsem hned stopl profesora psychologie s detmi, ktery me hodil zpatky do Cordoby.
Takze za cele dopoledne jsem si udelal 100 km vylet a byl zase na zacatku. Nastesti od te chvile bylo uz jen lip. Na asi 4 stopy jsem prejel asi 300 km na jih, uz se zacinalo serit (stmiva se brzo, kolem 6), rikal jsem si, ze dam posledni pulhodinu stopu a pak pujdu najit misto na spani.
A zastavil mi kamionak (z Chile), ktery jel az do Santiaga (hl. mesto Chile). Tam jsem sice uplne jeste nechtel, ale do Mendozy, asi 500 km daleko jo.
Kolem pulnoci jsme zastavili na kamionackym odpocivadle, dali si michany vajicka v takovym malym pajzlu a sli spat. Kamionak v kabine, ja v krovi kousek opodal. Rano jsem mel zmrzlou vodu ve flasce.
Rano me hodil kousek na okraj Mendozy. Od tam jsem jel smer jih. A bylo to tam hezky – po levici rozlehle plane, po pravici na obzoru zvedajici se Andy. Cekal jsem i u hezkeho kostelika.
Zacatek stopovani v Argentine
Po mastnych vstupnych na prehradu a vodopady a trech nocich v hostelech jsem naznal, ze je na case prepnout na planovany zbusob fungovani – cestovani stopem, spani ve stanu a u couchsurferu.
Prehrada Itaipu a vodopady Iguazu
V sobotu bylo rano pekne, tak jsem vyrazil s nemeckym parem (jsou v JA na roka jezdi na kolech) podivat se na prehradu Itaipu. Je to nejvetsi hydroelektrarna na svete, ma maximalni vykon 14 GW, a pokryva 95 % spotreby Paraguaye a 20 % Brazilie. Je to desne turisticky, moderni navstevni centrum a samozrejme pekelne drahy prohlidky. Projizdka autobusem kolem za 300 Kc, projizdka a nahlidnuti dovnitr za 500. Nastesti studenti to maji za pulku, ale i tak je to drahy. Sel jsem na tu prohlidku i s nahlidnutim dovnitr.
Cesta
V pondeli rano vyrazim z Brna. Z benzinky u Popuvek me docela rychle bere mlady par do Prahy. Pak se necham hodit na vypadovku na Plzen, tam me nabere ridic autobusu v oktavce, kterej jede do Chebu, tak zmenim plan a jedu do Chebu. Je to sice trochu zajizdka a navic se dostavam z hlavni trasy, ale zase kdyz jede tak daleko… Na dalsi tri stopy se dostavam asi 50km pred Norimberk.
Jižní Amerika – před cestou
V pondělí odjíždím na 12 týdnů na cesty. Napřed stopem do Frankfurtu, od tam ve středu letecky do Rio de Janeiro. Zpátky budu na konci září.
Co bude mezi tím? Sám zatím moc nevím. Vize je stopem projet Argentinu, Chile, možná Bolívii, Paraguay, Uruguay, uvidím, jak to půjde. Chci fotit, poznávat lidi, koukat na přírodu, spát přes couchsurfing. Nechci mít žádné moc konkrétní pláný, abych pak nebyl zklamanej, že jsem je nesplnil.
Norsko
Vím, že jsem dlouho nic na blog nenapsal a asi ani neplánuju nějaké jeho urputné oživení. Spíš mi to přijde jako vhodný prostředek, jak popsat naši čtyřdenní návštěvu Norska.
Fotky z minulých cest můžete najít na picase – http://picasaweb.google.com/martin.krivanek/ . Fotky z Norska jsou k nalezení zde – http://picasaweb.google.com/martin.krivanek/Norsko2009
Rozloučení s Dánskem
Už jsem zpět v Brně. Rodiče si udělali týdenní putování po Norsku a Švédsku a cestou zpět mě vyzvedli. Jeli jsme jen s malýma přestávkama celý den, bylo to trochu úmorné, ale dorazili jsme.
Se zápisky z Aalborgu je tedy konec. Hodilo by se to asi nějak shrnout, ale myslím, že jste si obrázek mohli udělat trochu sami – rozhodně myslím, že to byla dobrá zkušenost a stálo to za to.
Díky všem, kteří jste to tu třeba i občas četli, bavilo mě to psát a těšily mě občasný komentáře nebo náhodné zmínky jinde.
Nejsem si úplně jistý, jaká bude budoucnost blogu, protože jeho hlavní účel (poskytnout možnost, jak jednoduše odpovědět na otázku "A jak se máš v Dánsku?" a nemuset pořád opakovat to samé) byl naplněn. Nechci teď říkat, že skončí úplně, je to docela zábavný ho psát. Ale uvidíme, jak se mi do toho bude chtít a jestli budu mít pocit, že stojí o něčem se zmiňovat. Ale skoro si říkám, že bych mohl něco občas zkusit sesmolit…
Vyúčtování
Můj pobyt tady se chýlí ke konci (v sobotu odjíždím) a celou dobu jsem si vedl zápisky o tom, kolik a za co utrácím, tak se můžete kouknout. Třeba to bude někomu užitečné. Nebo je to aspoň zajímavé. Nebo je to úplně na nic a nečtěte to:). Pokračování »
Výlet na jednokolce
Říkal jsem si, že musím vyzkoušet jet na jednokolce někam trochu dál, tak jsem si včera odpoledne udělal výlet do blízkého okolí. Nakonec to bylo něco kolem 20 kilometrů a trvalo mi to asi 3 hodiny, ale cestou jsem dost fotil a tak.
Picasa
Vytvořil jsem si galerii na picasa – na dávání fotek z cest a tak. Zatím tam toho moc není, pokud chcete, můžete se kouknout na fotky z Julských Alp, Zakarpatské Ukrajiny a Dolomit. Pokračování »
Kodaň
Byla by asi ostuda nejet se podívat do hlavního města státu, kde je člověk skoro půl roku. A protože projekt jsme odevzdali a zkouškové není extra nabité (celkem 3 zkoušky, každý týden jedna), tak byla ideální příležitost navštívít Kodaň. Jeli jsme ve třech – Martin, Antoine a já.
Projekt hotov
Dneska jsme dodělali poslední kosmetický úpravy na našem skupinovém (Antoine, Aleš a já) článku a už jen čeká na odevzdání. Pokud chcete, tak se na výsledek naší skoro čtyřměsíční práce (pravda ne vždy úplně intenzivní) můžete podívat taky – TRIPS To the Semantic EDGE. Pokračování »
Zoo
V neděli sice normálně chodíváme plavat, ale tento týden byl Martin nějakej nemocnej a Antoine unavenej po karnevalu, tak jsme nešli. Ale Andrea s Katjou mě pozvali na prohlídku zoo, tak jsem šel s nima.
Karneval
Každý rok se v Aalborgu koná na jaře karneval, prý největší v severní Evropě. Celý týden probíhají různé aktivity a vše vrcholí velkým průvodem a párty v parku. A je to velká sláva – v hlavním průvodu bývá kolem 25 000 lidí, dalších 100 000 se kouká.
Legoland
Hlavní atrakce celého Dánska. Druhé turisty nejnavštěvovanější místo (hned po Kodani). Pohádková říše. Zhmotnělý kýč. Dětský sen. Plastový bizon. Kostka sem, kostka tam, co já z tebe udělám… Voda teče proudem, koupíte si sezóní pas? Dolů a zase nahoru. Neúčást se neomlouvá. Velké malým chvíli je, možná jindy nebude. Milióny kosmických kostiček kosí kosmana. Legoland. Legoland? Legoland¡
Jednokolka – postřehy do začátku
Protože už jsem se na jednokolce trochu rozjezdil – za poslední dva týdny jsem najel něco kolem 40 kilometrů a samotná jízda mi nedělá moc problém, říkal jsem si, že zkusím sepsat něco jako návod, jak začít. Ještě pořád nejsem žádnej expert (třeba nasedat bez držení neumím), ale aspoň si zase pamatuju úplné začátky. Tak třeba vám to pomůže až (ne pokud, ale až😉 ) se budete taky učit… Pokračování »
FIbot
Na naší fakultě (v Brně) se pravidelně pořádá programovací soutěž FIbot. V minulých ročnících se programoval tým (virtuálních) robotů chodících v bludišti a sbírajícíh poklady, případně zabírající území a soutěž trvala několik měsíců. Letos to bylo trochu jiné – motivem hry byla dražba a celá hra trvala jen 24 hodin. Protože nebylo potřeba se osobně účastnit, tak jsme spolu s Antoinem, kterého to taky zaujalo, vytvořili (jediný mezinárodní:) ) tým FrCzek. Pokračování »
Cyklo výlet k rybníku
Až se vám někdo bude snažit nakecat, že je v Dánsku hnusný počasí, nevěřte mu. Už asi týden není na nebi ani mráček a slunko praží jako zjednaný. Rozhodli jsme se proto, že si uděláme cyklo výlet k jednomu rybníku asi 25 kilometrů na jihozápad od Aalborgu. Jeli jsme v klasické sestavě – Martin, Antoine, Franzie a já. Pokračování »
Silkeborg
V sobotu jsem jel na výlet s ESN (Erasmus Student Network) do Silkeborgu – město asi 120 kilometrů na jih od Aalborgu. Ale bylo v tom víc aktivit, nejen město. Jel i Martin, další dva Češi a bylo tam i víc lidi, který jsme znali – ale už spíš tak od vidění. Antoine měl taky lístek, ale bohužel mu ráno nefungoval budík a vzbudil se hodinu po odjezdu – takže o výlet přišel. Pokračování »
Má angličtina vývoj dovedností
V této poště bloga já bych rád pokusil se psát něco o změnách v mé mluvené a psané angličtině, který se stal během posledních tří měsíců. Má angličtina nebyla velmi dobrá když I přišel sem a já jsem byl malý kousek se znepokojoval, že možná to bude problém pro mě. Já jsem neměl takové problémy s četbou (já jsem četl některé anglické knihy předtím) nebo rozumět, ale když I být mluvení nebo psaní, které já dělám docela množství chyb (a někteří je být docela základní). Pokračování »
Muzeum, step mania, Rock Nielsen
Ve středu přijeli na návštěvu Antoinovi sourozenci – bratr Theo (17) a sestra Lea (19). Možná se píšou nějak jinak… Dost sympaťáci, akorát s angličtinou je to trochu slabší. Theo už se teda trochu rozmluvil a je to v pohodě, s Leou to dá ale trochu práci. Ve čtvrtek jsem s nima byl na salse- Lea tančí ráda (a dobře) a Antoine s Theem se nechali přemluvit – pro ně to byl pro změnu první pokus. Pokračování »
Rozlučka s kolem a jednokolkové pokroky
Když jsem se vrátil do Dánska, byl jsem trochu překvapenej, že v kolárně nebylo moje kolo. Zdá se, že si ho někdo půjčil:). Nejdřív jsem se bál, že mi vzali i helmu, po půl dni jsem si ale všiml, že mi leží na stole – tak aspoň že tak. Ale i tak mě to docela mrzí – kolo bylo pořád dobře funkční a měl jsem na něm navíc i světla a brašničku s nářadím… Pokračování »
Drážďany a cesta zpět do Dánska
Protože jsem zpět do Dánska nějak extra nespěchal (neměl jsem žádný pevný termín) a Rosťa (spolužák z gymplu a spoluhráč z Chlýftýmu) mě pozval na návštěvu k sobě do Drážďan, kde je teď na půl roku taky přes Erasmus, tak jsem si udělal k němu výlet a cestoval trochu komplikovaněji (ale o to zábavněji:) ) – celkem dvěma autobusy, dvěma vlaky a čtyřmi auty. Pokračování »
Londýn
Ač se to zdá být trochu zvláštní, tak jedna z nejlevnějších cest do Brna z Aalborgu je přes Londýn. A protože jsem v Londýně ještě nebyl, tak se to zároveň zdálo být jako fajn výlet. Akorát takovej noční (kvůli příletu večer a odletu druhý den odpoledne). Pokračování »
Århus
V sobotu pořádala Erasmus Student Network výlet do Århusu – druhého největšího dánského města, asi 100 kilometrů na jih od Aalborgu. Měli jsme zajištěný autobus jenom pro sebe, ráno jsme odjížděli a odpoledne se zase vrátili. Jela ještě Andrea (a pár dalších lidí, které znám tak středně). Jinak byl skoro celej autobus plnej. Pokračování »
Frisbee Ultimate klub
Byli jsme se včera s Antoinem podívat na trénink Dinosaurů – frisbee klubu z Aalborgu. Schází se dvakrát týdně na fotbalovém hřišti v Nørresundby (ale říkali, že se možná přesunou na univerzitu, což by nebylo špatný – teď to tam mám 12 kilometrů, na univerzitu 2). Pokračování »
Výlet k západnímu pobřeží
Minulý týden mi napsal Lukáš, jestli bychom nechtěli jet o víkendu na cyklovýlet. Sice jsem ho moc neznal (viděl jsem ho předtím jenom asi 5 minut při předávání kola), každopádně nápad to byl dobrej. Tak jsme se domluvili, že se v sobotu pojedeme podívat k západnímu pobřeží. Nakonec jsme jeli jen tři – Lukáš, Antoine a já. Ostatní buď nemohli, nebo se zalekli vzdálenosti k pobřeží – je to tam přes 45 kilometrů. Pokračování »
Stipendium a cesta do Česka
Jak jsem psal o interview, s tím, že mi dají vědět do dvou týdnů, tak nakonec byli rychlejší. V úterý mi přišel mail s výsledky. Můžete si zkusit tipnout výsledek… Pokračování »
The Great Erasmus Treasure Hunt
Pod tímto honosným názvem se ukrývala další akce pořádaná Erasmus Student Network – nedělní odpolední "hon za pokladem". Popravdě název byl tak nejsofistikovanější z celé hry. Pokračování »
Interview
Zkusil jsem si letos zažádat o dvě stipendia – jedno od Goldman Sachs, druhý od GE Foundations. Obě dvě žádosti znamenaly spoustu papírování, eseje v angličtině a doporučující dopisy. Asi před čtrnácti dny mi napsali z GE, že mi gratulují, že postupuji do druhého kola a že mě zvou na interview (v angličtině, vedené nezávislým panelem). Pokračování »
Vikingské pohřebiště
Protože podle předpovědi mělo být dnes po dvou dnech pršení zase hezky, domluvili jsme se, že si uděláme výlet k vikingskému pohřebišti. Nachází se v Nørresundby – severní skoro autonomní část Aalborgu za fjordem.
Disc Golf
Když jsem na internetu pátral po nějaké možnosti jak si kompenzovat pravděpodobný nedostatek ufobalu tento půl rok, narazil jsem kromě frisbeeového klubu (půjdu se tam podívat asi příští týden, až se jim přesunou tréninky ven a mnohem blíž ke mně, než je mají teď) taky na disc golf. Funguje to stejně jako normální golf, jenom se hraje s lítajícím talířem. A co je nejlepší – hřiště mám asi 5 minut cesty na kole. Pokračování »
Žonglovačně poflakovací sobota
Včerejšek byl docela nabitej a ve znamení žonglování. Pokračování »
Patálie s kolem
Včera a dnes na mě padla nějaká kolová smůla. Skoro všechno, co mohlo, se pokazilo nebo rozbilo:). Pokračování »
Evening of Talents
Organizace Aalborg International Friends (byl jsem na jima pořádané večeři zdarma minulý měsíc) dělala další akci – Evening of Talents. Měl to být večer se spoustou jídla (tentokrát pro změnu doneseného přímo účastníky) a vystoupení, předváděné taktéž účástníky. Pokračování »
Dvě fotky
Tyhle dvě věci mě uchvátily (kliknutím na fotku se objeví větší verze):
Obrovská reklama na Aalborg University v přístavu na sllu. A…
Jednokolkový klub
Vždycky jsem byl tak trochu fascinovanej jednokolkama. Ani nevím, jak jsem k tomu přišel, myslím, že jsem snad nikdy naživo nikoho neviděl – ale videí jsem skoukl spoustu. V Brně jsem nikdy neměl čas (výmluvy, vím) si to zkusit, tak jsem si řekl, že v Dánsku je ideální příležitost. A našel jsem na internetu dokonce i místní jednokolkový klub. Pokračování »
BB – bowling, buchta
Bylo by bizarní bagatelizovat B. Bowling + buchta – bravo, brilantní binom. Pokračování »
Professional Communication in Computer Science
Celý minulý týden byl ve škole trochu zvláštní. Neměli jsme normální výuku, ale celý týden pouze jeden předmět – Profesionální komunikace v informatice. Zhruba 3-6 hodin denně. A už ho víc mít nebudeme.
Výlet k východnímu pobřeží
Posledních pár dní bylo dost pěkné počasí a ještě jsme nebyli na žádném delším výletě, tak jsme se rozhodli, že se pojedeme podívat k moři. Konkrétně na východní (bližší) pobřeží. Rozhodli jsme se až v pátek večer, tak nebyl moc čas shánět lidi. Nakonec se sestava ustálila na 3 lidech – Martin (z Brna, studuje na VUT design), Antoine (z Bordeaux, je se mnou v miniskupině na projekt) a já. Pokračování »
Lekce tanga
Jak už jsem zmiňoval, minulej týden jsem se od jednoho Němce dozvěděl o kurzech tanga. Tančit sice moc neumím, ale baví mě to, tak jsem se rozhodl včera večer se tam jít podívat. A nakonec to nebylo tak úplně dobrý, jak jsem si myslel. Pokračování »
Nedělní domácí večeře
V domě, kde bydlím, mají ustálený docela dobrý zvyk. Každou neděli večer jeden z obyvatel uvaří večeři pro všechny ostatní a všichni se na ni společně sejdou (je nás tu teď 7). Minulý týden vařil Christiane (Dán, možná se píše nějak jinak:) ) – měli jsme smažené špízy s mrkvovo rozinkovým salátem a palačinkama. Pokračování »
Dánská jazyková koupel a večeře zdarma
Pro všechny mezinárodní studenty pořádá univerzita kurzy dánštiny. Ještě si nejsem úplně jistej, jestli budu na chodit na všechny lekce (jsem na jazyky docela dřevo, tak myslím, že se tak po druhé hodině úplně ztratím a už to pro mě nebude mít smysl:) ). Každopádně dnes kurz začínal šestihodinovou jazykovou koupelí. Pokračování »
Mezinárodní studentská noc a noční procházka
Každou středu se ve Student Housu (dům, kde se konají koncerty, je tam bar, kulečník, šipky, …) koná mezinárodní studentská noc. Protože to byla první a Aleš mi říkal, že tam prostě musím jít, tak jsem se tam taky vypravil. Původně jsem sice chtěl jet na kole, ale před odjezdem jsem vykoukl z okna a venku foukal menší orkán, tak jsem raději vyměkl a jel s Dennisem (jeden z Dánů, se kterými bydlím) autobusem.
Jak je ten svět malý
Člověk by si myslel, že Dánsko je dost daleko na to, aby běžně nepotkával Čechy, nebo lidi, se kterými má společné známé. Není tomu ale evidentně tak – dnes jsem se ráno trochu ztratil v areálu univerzity (ztrácím se tu skoro pořád) – tak jsem se zeptal nějaké studentky, co šla kolem. Byla to Češka.
Dva mé předměty (z asi 5) bude učit Čech, který studoval na Masarykově univerzitě a jsem v miniskupině s Alešem, který chodil na Jarošku (gympl, kam jsem taky chodil) a zná půlku lidí z Bystrce (hlavně přes orienťák) – teď studuje na magistra v Dánsku a i tu pracuje – říkal, že tu možná zůstane na stálo.
Co mě ale nejvíc překvapilo – dnes jsem si na úvodní prezentaci o Dánsku, jazykovém kurzu, Erasmu a podobných věcech sedl vedle nějaké holky (Němky). O přestávce jsme si spolu chvíli povídali a zjistili jsme, že je spolužačka a kamarádka Anne (přítelkyně Pivce) a přes mail zná i Jeňu.
Holt, svět není moc velkej:).
Sbaleno
Tak už jsem sbalen a připraven k odjezdu. Za hodinu a půl mi odjíždí autobus od Grandu. Nakonec mám věcí docela málo – jeden kufr s oblečením, poloplná gemma se spacákem, ufama, botama, žonglovátkama a dalším harampádím a poloprázdnej baťoh s noťasem a jídlem na cestu.
Balení bylo trochu ozvláštněno tím, že jsem ztratil brýle. Včera jsem prohledával možná i nemožná místa doma, byl se podívat v Kájově autě, dnes jsem volal do školy, stavoval se v klubovně a nic. Brýle nejsou. Naštěstí v optice v Akátu mi udělají nový (za chvíli si je půjdu vyzvednout). Sice nejsou zadarmo, ale za blbost se holt platí…
Jinak asi budu muset někam odjíždět častěji – takovou intenzitu schůzek v hospodách, čajovnách nebo pizzeríích jsem asi nikdy neměl a není to špatný:).
Jak se dostat ke studiu v zahraničí
To, že bych rád vyjel studovat někam do zahraničí, jsem věděl už při nástupu na vysokou. Od všech, co takhle někde byli, jsem slyšel samé klady – zajímavá zkušenost, poznání jiné země, jiného způsobu školství, zlepšení jazyka… Co předchází takovému výjezdu?
První příspěvěk
Tak jsem si založil blog. Přijde mi to jako dobrá frajeřina a je to prý děsně kůl:). Většina příspěvků aspoň v nejbližší době bude asi nejspíš o Dánsku (respektive o Aalborgu), kam na konci ledna pojedu na 5 měsíců na studijní pobyt (přes Erasmus). Mám takovou myšlenku, že by to mohlo sloužit hlavně pro mě jako takový deníček z cesty, protože psát si něco takovýho sám pro sebe jsem párkrát zkoušel a vždycky to skončilo nezdarem (přestalo mě to bavit), tak snad to tady nedopadne stejně:). Pokračování »
