Projekt hotov

Dneska jsme dodělali poslední kosmetický úpravy na našem skupinovém (Antoine, Aleš a já) článku a už jen čeká na odevzdání. Pokud chcete, tak se na výsledek naší skoro čtyřměsíční práce (pravda ne vždy úplně intenzivní) můžete podívat taky – TRIPS To the Semantic EDGE.

Jenom stručné shrnutí o čem to vlastně je – dělali jsme formální sémantiku pro novou procesorovou architekturu (vyvíjí ji na univerzitě v Austinu, Texas) . Trochu stravitelněji – když je nějaký programovací jazyk (případně na nízké úrovni procesorová architektura) je dobré vědět, co že to vlastně dělá, co znamená, když napíšeme nějaký program. Samozřejmě k tomu je většinou nějakej manuál nebo popis, ale to není dostatečně formální (pro potřeby dokazování různých vlastností a podobně). A sémantika je v principu takovej hodně formální manuál – přiděluje význam programu/sadě instrukcí.

Práce na projektu byla pro mě asi nejpřínosnější věc z celého semestru (co se týče školy). Zkusím vypíchnout hlavní přínosy:

• první seznámení s "výzkumnou" prací – v principu jsme sice věděli, jakou má mít výsledek zhruba formu, ale v průběhu jsme dělali spoustu rozhodnutí (asi 3x jsme začínali úplně od začátku, když jsme měli rozpracovanou nějakou verzi, o které se ukázalo, že vlastně tak úplně nefunguje, případně sice funguje, ale nemodeluje ty vlastnosti, který bychom chtěli). Takže ač to není úplně dech beroucí věda s hlubokými úžasnými důkazy, tak pár myšlenek se tam myslím najde.
• bylo zajímavý vyzkoušet si opačný problém než normálně – obvykle se řeší, co kurňa napsat, aby se zaplnilo tolik a tolik stránek, my naopak řešili, co kurňa vyškrtnout a jak to zformulovat, abychom se vešli do požadovaného maxima (samotného obsahu, appendix je navíc)
• psaní v angličtině – přišlo mi, že jsem si aspoň trochu zlepšil psanou angličtinu a ačkoliv jsem pořád asi jazykově nejslabší z naší skupiny, tak pokud to pak projde korekturou, tak se to v principu dá i číst;)
• LaTeX (sázecí systém) – ač jsem v LaTeXu už předtím trochu uměl, tak až teď se dá říct, že jsme se více méně zkamarádili. Naučil jsem se spoustu vychytávek a fíglů – jak nám říkal supervisor – o TeXu je vždycky co se učit novýho…

Přišlo mi fajn, že to nebylo přehnaně programovací – dělali jsme sice simulátor (v Haskellu – funkcionální programovací jazyk), ale to bylo se vším všudy hotovo asi za týden (a to ještě spíš proto, že Haskellem jsme nikdo moc nevládli, tak jsme se to museli doučit (Aleš tomu dal nejvíc)).

Trochu mám pocit, že nám práce šla až nějak podezřele lehce – všichni mě varovali, jak se na konci potí krev, tráví ve škole noci a my jsme poslední týden nedělali skoro nic, jen finišovali poslední drobnosti.

Když jsem se dneska asi o půl deváté večer stavoval v skupinové místnosti (něco jsem tam zapomněl) španělská skupina sdílející s námi místnost tam pořád ještě byla. A nebyli určitě sami – ve škole bylo skoro až překvapivě rušno. A říkali, že včera tam byli do dvou v noci…

Myslím, že naše pohodovost má víc důvodů – jednak myslím, že jsme byli celkem dobrá skupina – jakože jsme všichni tři nebyli asi úplně hloupí a nejlínější. Taky jsme měli relativně teoretické téma. Jak nám říkal supervisor – když to jde dobře a podaří se to chytit za správný konec, je s tím celkově asi míň práce, ale může se stát, že se úplně nezadaří a bude těžké přijít s něčím aspoň trochu použitelným. A taky jsme pracovali víceméně průběžně celý semestr (Španělé na to myslím spokojeně docela pekli:) ).

Co týden nebo dva jsme měli setkání se supervisorem, mezitím jsme něco dělali. První asi měsíc jsme jenom četli články, abychom aspoň trochu získali představu, co vlastně máme dělat. Pak jsme vymýšleli – to jsme se dost scházeli na živo. Samotné psání jsme pak dělali dost decentralizovaně – do školy jsme nechodili a psali to z domu. Přišlo mi to jako dobrá pohoda – vynesl jsem si křeslo ven za barák na trávník, opaloval se a přitom trochu datloval do noťasu. Konzultovali jsme a revidovali tak nějak neformálně – občas po internetu, občas mezi řečí někde na volejbale…:)

Supervisor s náma byl asi docela i spokojenej. Ještě uvidíme, jak dopadne zkouška. Ale domlouvali jsme se s ním, že to zkusíme poslat na nějakou konferenci (asi do Estonska nebo kam). Ale zase moc naděje bych si nedělal – zas tak moc novátorský to určitě není. Ale přišlo by mi to úplně jako moc frajeřina, kdyby nám to vzali;).