Londýn

Ač se to zdá být trochu zvláštní, tak jedna z nejlevnějších cest do Brna z Aalborgu je přes Londýn. A protože jsem v Londýně ještě nebyl, tak se to zároveň zdálo být jako fajn výlet. Akorát takovej noční (kvůli příletu večer a odletu druhý den odpoledne).

Cestou na letiště jsem si nebyl jistý, kterým autobusem jet (autobusy v Aalborgu běžně nejezdím), tak jsem se zeptal řidičky, jestli tam jede. Zamumlala něco jako že jo. Tak jsem spokojeně jel až jsem na konečné zjistil, že tak úplně na letiště nejela. Omlouvala se mi, že mi zapomněla říct, že jsem měl přestoupit. Ale měl jsem dost velkou časovou rezervu, takže to nevadilo.Čekal jsem s ní deset minut na konečné, než pojede zpátky.

Byla docela veselá – taková mladá, tak třicetiletá holka, celou jízdu v autobuse měla puštěnou doct nahlas nějakou elektronickou taneční hudbu a při povídání na konečné se mě zeptala, jestli kouřím trávu:). Že tak prý vypadám a že by mi mohla doporučit pár dobrých míst…

Na letišti už pak bylo vše v pohodě. Jenom dánští celníci si byli ověřovat, že moje občanka je opravdu platný cestovní doklad – asi tam moc Čechů na občanku nelítá. Tohle je letadlo, kterým jsem letěl:

Naposledy jsem leťel asi v deseti letech, tak jsem z letu měl skoro dětinské nadšení:). A seděl jsem u okýnka, tak jsem se skoro celou cestu koukal na mraky.

Do Londýna jsem přiletěl v osm večer. Měl jsem už předem po internetu koupený jízdenky na easyBus, nízkonákladovou mikrobusovou společnost, která jezdí z letišť do centra Londýna na Victoria Station. Cesta z Gatwicku do cetra byla za 4 libry, z centra do Stanstedu za 5 liber (libra je asi 32 korun) – takže opravdu dost levný. Letiště jsou od sebe vzdáleny asi 90 kilometrů, napříč přes celý Londýn.

Na Victorii jsem přijel asi o půl desáté večer. Je to vlakové a autobusové nádraží a obchodní centrum v jednom. Venku hnusně pršelo, tak jsem venku zkoušel najít nějaký zašitý místo bez deště, kde bych se mohl na chvíli prospat (měl jsem s sebou spacák). Ale nic jsem nenašel, tak jsem podřimoval na lavičce v hale. V jednu mi přišel zřízenec říct, že zavírají, že bych se mohl přestěhovat. Venku mezitím přestalo pršet, tak jsem se vydal na procházku městem.

Všechny hlavní dominanty a turistické ikony jsou soustředěny na docela malé ploše, takže není problém to obejít pěšky (celkem jsem myslím ušel tak něco kolem deseti kilometrů).

Myslím, že už jste všechny tyhle věci viděli stokrát a v mnohem lepší kvalitě, ale tyhle jsem fotil já:). Omlouvám se za místy hnusné fotky, ale byla tma jak v pytli a můj foťák není žádné dělo.

Westminster Abbey (zde se korunuje král/královna):

Big Ben:

London Eye:

Nějaká socha od Salvatora Dalího na nábřeží (lákala na výstavu v muzeu):

Shakespearovo divadlo Globe:

Tower Bridge (černá šmouha v popředí je bitevní křižník HMS Belfast, nyní slouží jako plovoucí muzeum):

Tower (pevnost, jsou zde schovány korunovační klenoty, barvy jsou trochu zvláštní – je to focený na hrozně dlouhej čas):

 

Bylo fajn, že se zdálo, že mám celý město jenom pro sebe – na ulicích nebylo ani živáčka. Možná to bylo taky proto, že trochu mrholilo. Myslím, že ve dne to bude výrazně přecpanější.

Potom se znova rozpršelo a i kroupy padaly, tak jsem si na hoďku zdříml v malém průchodu.

Pak jsem pokračoval.

Katedrála svatého Pavla:

Protože bylo ráno pěkná kosa, zašel jsem si na snídani do McDonalda. Nějakej londýnskej povaleč se ze mě snažil vymámit peníze, tak jsem mu vysvětloval, že u sebe nemám ani penci (všechno jsem měl koupený předem nebo platil kartou).

Londýn se vážně snaží, aby odpovídal Londýnu, který si představují turisti. Jezdí tam typické dvoupatrové červené autobusy, černé taxíky, mají červené telefoní budky, dokonce i usilovně jezdí na silnicích vlevo:).

Trafalgar Square:

Taxíky a nějakej vítěznej oblouk.

Citadela:

Pohled na Buckinghamský palác z dálky přes park.

Downing street (zamřížovaná a hlídaná policisty, nikoho tam nepustí):

Big Ben a parlament ještě jednou:

Buckinghamský palác z blízka:

Pak už jsem byl dost unavenej, tak jsem seděl na lavičce v Hyde Parku a koukal na běhající a kolující Londýňany.

Po přejezdu na letiště Stansted jsem čekal v odbavovací hale a pak letěl do Brna. Už ve frontě se dalo poznat, že poletí Češi – byli tam dvě fronty – jedna prioritní (pro ty, co si to zaplatili nebo se odbavili po internetu – jako já) a druhá normální. Prioritní fronta byla vpuštěna do letadla jako první (takže jsem zase mohl sedět u okýnka) a normální musela čekat. Samozřejmě Češi v normální řadě unisono brblali, co je to za spravedlnost:).