Výlet k západnímu pobřeží

Minulý týden mi napsal Lukáš, jestli bychom nechtěli jet o víkendu na cyklovýlet. Sice jsem ho moc neznal (viděl jsem ho předtím jenom asi 5 minut při předávání kola), každopádně nápad to byl dobrej. Tak jsme se domluvili, že se v sobotu pojedeme podívat k západnímu pobřeží. Nakonec jsme jeli jen tři – Lukáš, Antoine a já. Ostatní buď nemohli, nebo se zalekli vzdálenosti k pobřeží – je to tam přes 45 kilometrů.

Sešli jsme se ráno v 10 před Antoinovým domem a vyrazili. Bylo zlehka zataženo, ale čím jsme byli dál od Aalborgu, tím to bylo lepší. Chvíli jsme očumovali startující a přistávající letadla na letišti. Potom jsme najeli na cyklostezku a po asi 20 km dorazili do městečka Aabybro, kde jsme si dali pauzu a provedli lehkou údržbu kol. Antoine měl dokonce i olej, tak jsem překryl rostlinný olej na vaření, který jsem na řetěz napatlal den předtím. Naše kola vůbec nejsou hvězdný – Lukášovi nefunguje přehazovačka, takže jel celou dobu jen na jeden převod, Antoine si zase musí na nerovnostech jednou rukou přidržovat košík, který mu příležitostně upadává.

Po dalších asi 20 kilometrech jsme dorazili do Rødhusu – malá vesnička na pobřeží. Vypadalo to tam trochu jak v nějakém mořském středisku v Itálii. Zaparkovali jsme kola a šli zbytek k pobřeží pěšky. Měli tam rozkošné ovečky kozy (já si to pořád nemůžu zapamatovat:) ), které hrozně hlasitě mečely.

 

A tohle je už moře. Pěkné, ne? Akorát na koupání trochu studené…

U pobřeží byly kopečky z písku pokryté trávou, část byla oplocená a vyhrazená pro armádní cvičení.

Dali jsme si v trávě oběd.

 

Když jsme se vrátili ke kolům, neodolali jsme a blbli na dětském hřišti.

Zpátky jsme jeli trochu jinou cestou. A co bylo dobrý – jeli jsme lesem! A mohl mít i několik kilometrů na délku! (Předpokládám, že vás to nějak extrémně neoslnilo, ale tady v Dánsku lesy skoro nejsou – maximálně tak shluky stromů, takže dobrá změna:) )

 

Po cestě jsme minuli docela zajímavej monument (mohl mít tak 5 metrů na výšku).

Asi 15 kilometrů před Aalborgem se Lukášovi přetrhl řetěz. Naštěstí, když ho zkusil jen tak zaháknout, tak to jakžtaž drželo a byl schopnej jet. Jenom každejch 5 kilometrů to musel dělat znova. Tak ho to při třetím nasazování přestalo bavit a rozhodl se, že dojde pěšky.

Tady je mapa naší cesty (ne úplně přesná, nejsou tam cyklostezky, takže jsme jeli ve skutečnosti trochu jinudy). Je to trochu malý, originální verze na google maps. Google maps říkají, že je to asi 100 km. Ale nebylo to až tak hrozný – celou dobu jsme jeli po rovině a zpátky nám navíc do zad foukal vítr (tam jsme ale zase jeli proti němu).

 

Část fotek je od Lukáše, můžete se podívat i na zbytek jeho fotek.