Jarni vylet – cast 2. – sever Finska

Pokracuji tam, kde jsem minule skoncil – u navstevy u sestry v Kajaani.

Finove radi skacou, tak na to maji vsude mustky. Je to teda docela desivy. Na ten nejvetsi se vylizt nedalo, ale druhej nejvetsi pristupnej byl. A bal jsem se byt jen koukat dolu z najezdu, natoz abych si dokazal predstavit, ze se z toho vazne ritim na lyzich. Zajimalo by me, jestli je to takovej adrenalin i pro zavodniky, nebo uz jsou na to zvykli…

V nedeli jsme se sli podivat po Kajaani.

Maji tam cihlovou vez.

A taky houpacky.

A vubec nejvetsi turisticka atrakce, a ze je to bomba – zricenina hradu, pres kterou primo prostredkem vede hlavni silnice.

A taky ceskou hospodu. Renca rikala, ze se tam byla ptat, ale ze pry nikdo ani trochu cesky nemluvi natoz aby z Ceska byl.

Zaujeti bonbonama.

Mimochodem, finove maji taky salmiakovy bonbony. To jsou takovy cerny veci, ktery ani trochu jako bonbony nechutnaji. Pali, jsou slany a v podstate dost hnusny. Ale severani je maji radi. Kdyz jsem byl v Dansku, tak jsem sice prvni vyplivl, ale pak si na nich vypestoval navyk – a kazdej den jeden vycumlal. Nastavuje to pevnej bod vnimani vsech ostatnich chuti, takze ty pak jsou mnohem lepsi nez normalne.

Verca ma za ukol v ramci jednoho predmetu ve skole se naucit neco noveho a vybrala si zonglovani. A uz ji to docela jde. Rence trochu min, ale taky se to poda.

V pondeli rano jsem se zbalil, rozloucil se sestrou a vyrazil na sever. Doufal jsem, ze dojedu az do Levi – bylo to neco pres 500 km, coz je tak na hranici dostopovatelnosti za jeden den.

Popojel jsem 4 kratsima stopama (asi dvakrat za sebou mne nekdo vzal tak 2 kilometry, moc nerozumim tomu, proc lidi zastavujou, kdyz jedou jen takovej kousek – normalne bych to ani nebral, ale v zime jsem se aspon zahral vzdycky).

Pak jsem mel stesti – nabral me farmar v dodavce, ktery jel na tyden lyzovat na sever. Nejel sice presne do Levi, ale hodil me asi 300 km.

Zasli jsme na obed. Jedli jsme v sympatickem motorestu, kde byl bufet „snez, co dokazes“ za 11 eur (pro srovnani – v normalni restauraci vyjde jen hlavni chod s prilohou tak na 15 eur). A bylo na vyber z nekolika hlavnich chodu, polivek, salatu, i palacinky a kakao k tomu bylo.

Monument oznacujici severni polarni kruh.

Dobry je, ze se ve Finsku da platit fakt vsechno kartou. Maji treba i samoobsluzny benzinky – strcite kartu, natankujete, odjedete.

Kdyz jsme se rozloucili, byl jsem asi 150 km od Levi.

Mlady architekt na dovolene me hodil asi jeste 30 km, pak uz jsem ale byl na docela puste silnici a nic moc nejezdilo a bylo pul osme vecer. Tak jsem se zacal smirovat s tim, ze budu muset spat venku.

Po chvili ale prosvistel kolem me stribrnej mercedes. Vypadalo to, ze projel, ale zastavil asi za padesat metru a docouval ke mne.

Vypotacel se z nej obtloustlej chlapik a povidal, ze je to jeho auto, ze je opilej, ze mne pomuze, ze je muj kamarad. S napitym ridicem jsem jet nechtel, ale ukazalo se, ze ridi jeho strizlivy kamarad.

A byla to fakt srandovni jizda. V aute byli uz ctyri lidi – obtloustlej typek, jeho nestihla pritelkyne (s temi jsem sdilel zadni sedadlo) a ridic a mladej typek. Pousteli tanecni hudbu, az se auto otrasalo, majitel tancoval na sedadle, az mi susenky v kapse rozdrtil.

Co pet minut se me ptal, jak se jmenuju a ujistoval me, ze je muj kamos, ze se nemusim bat, ze me doveze az do Levi, ze je taxikar a ze je opilej. V mezicase si delal srandu z mladyho kluka na prednim sedadle, kterej byl jeste opilejsi nez on, a ujistoval me, at si ho nevsimam, ze je to idiot.

Jeste jsme se zastavili pro jelena, tedy spise nasekany zmrazeny kusy jelena v pytli. Taky kolovala susena flakota jeleniho, vypadala dost odpudive, ale bylo to dobry.

Vazne me dovezli az k domu mych hostitelek v Levi.

Hostily me dve studentky – Petra a Irma. Petra studuje farmacii a pracuje v Levi pres zimu jako lekarnice. Irma studuje pruvodcovstvi a provadi turisty po okoli Levi.

Levi je nejvetsi lyzarske stredisko ve Finsku. Oni jich finove teda moc nemaji, protoze tezko kopce hledat. Konaji se tam i nejaky svetovy zavody.

Petra s Irmou byly vazne pratelsky a pohostinny. Taky byly dost zcestovaly. A mely doma saunu. Tak jsem si kazdej vecer uzival pulhodinu v saune.

Prvni den jsem vyrazil na nahodnej vylet pesmo po okoli. Zapomnel jsem si vzit fotak, tak vam nic neukazu. Ale ono kvuli snehu se nedalo chodit moc kam by cloveka napadlo, takze jsem vetsinou chodil po cyklostezkach ci krajich silnic.

Vecer byly Petra s Irmou pozvany na strileni od jejich kamarada. A vzaly me s sebou. Jeli jsme tam asi pulhodiny autem.

Z kamarada se vyklubal byvaly zavodnik biatlonu (pry zavodil i ve World Cupu).

Strileli jsme asi hodinu, pak nam byla zima. Terce maji dve velikosti – velky na strileni ze stoje a maly na strileni z lehu. Z lehu na velky terce to bylo dost v pohode, z lehu na maly terce jsem trefil jeden z peti. Chtel jsem zkusit i ze stoje a to bylo hrozny – vydrzel jsem zamerovat asi vterinu, nez se mi rozklepaly ruce, takze neni divu, ze jsem nic netrefil.

Druhej den se udelalo dost hezky, tak jsem se rozhodl, ze zkusim vylizt na ten jedinej kopec s lyzarskym arealem. Slapal jsem po kraji sjezdovky.

Pohled na typickou finskou krajinu – placka s lesem.

Je to vazne docela pekny stredisko.

Dolu jsem pak sel po takove male silnicce.

Kdyby nekdo nepoznal, co je to za znacku.

Vyhled na „centrum“ Levi.

Levi je extremne roztahany. Ma kolem 5 tisic stalych obyvatel, v zime k tomu 20 000 turistu. Centrum ma asi tri bloky. A vsechno ostatni jsou domy s velkyma mezerama na plose asi 5 x 5 kilometru v lese.

Areal s rampama.

Irma vecer provadela nejaky turisty na sneznicich na vrsek kopce, my jsme tam za ni s Petrou jeli mastnacky autem – podivat se na zapad slunce.

Petra.

Zapad slunce.

Obe me hostitelky.

Bylo trochu napinavy, ze jsem nemel potvrzeny zadny hostitele pres CS. Nejak nikdo neodpovidal. Tak jsem jeste trochu rozesilal requesty. A nakonec mi potvrdil Tor z Olderdalen – v Norsku, kousek od Tromsa.

Tak jsem ve ctvrtek rano vyrazil.

Kus me vezla slecna v oktavce, ktera objizdela Alko obchody a nabizela jim nejaky vina.

Ve Finsku se neda koupit alkohol (krome piva) jinde nez ve specializovanych statem vlastnenych obchodech – Alko.

Pres hranice me pak nabral norsky kamionak. Jezdi trasu Oslo -> Tromso a zpet, ale je rychlejsi to vzit pres Svedsko a Finsko, nez se strachat po zakrivene a pomale silnici v Norsku. Rikal, ze vzdycky 14 dni pracuje a pak na 14 dni odleti do sveho domu ve Spanelsku.

Cim vice jsme se blizili k Norsku, tim byla kopcovatejsi a hezci krajina.

Tohle je uz tusim Norsko, ci tesne u hranic.