Jezero Titicaca & La Paz

Z Cochabamby jsem nocnim autobusem prejel do La Pazu, ale prilis jsem se tam nezdrzel, jen jsem se nasnidal v autobusovem terminalu a prestoupil do autobusu miriciho do Copacabany. Pravdepodobne znate spis slavnou plaz Copacabana v Rio de Janeiro, ale ta je pry pojmenovana po tomto mestecku na brehu jezera Titicaca.

Titicaca je nejvyse polozene splavne jezero na svete, ve vysce 3 812 m.n.m. Dle jedne z legend z jeho vod vzesel Manco Tapac, zakladatel Inkske civilizace.

Copacabana je asi nejvic turisticke misto, ktere jsem zatim v Bolivii navstivil. Turistu je tam snad vic nez mistnich. Nutno ale uznat, ze je to tam hezky. Clovek se citi jako by byl v Chorvatsku u more.

Pohled na zatoku s Copacabanou v pozadi.

Ma taky hezkou, relativne nove opravenou katedralu.

Vecer jsem vyrazil na blizkou skoro ctyrtisicovku (to zni desne drsnacky, co? ve skutecnosti je to ten brdek nad mestem na fotce s lodkou). Na vrcholu je krome spousty turistu taky hezky vyhled na zapad slunce nad jezerem a na mesto.

Krizoradi na vrcholu.

Cekal jsem na vrcholu az uplne do tmy, cestou dolu po prikrych rozbitych kamennych schodech jsem svou celovkou trochu pomohl bolivijskemu paru, kteri take zustali az do tmy, nicmene svetlem nevladli.

Na namesti me zaujal ryk ze sportovni haly, sel jsem se tedy podivat, co se deje. Hral se fotbalovy zapas a k memu (prijemnemu) prekvapeni to byly zenske tymy.

V hale byla dost tma, celou ji osvetlovaly asi tri neprilis silne zarovky. Uplne jsem nezavidel golmankam, pro ktere chytat tmave modry mic muselo byt dost utrpeni.

Samozrejme jsem nemohl vynechat jednu z nejvetsich atrakci – vylet lodi na ostrov Slunce – Isla del Sol. Je umisten asi dve hodiny plavby od Copacabany. Ma dva hlavni pristavy – na severu a na jihu ostrova, spojene pesinou – prejiti trva asi tri hodiny. Kdyz se nekomu nechce chodit, muze se vratit do severniho pristavu a nechat se prevezt na jih cekajici lodi.

Potkal jsem ctverici skautu z Francie, tak jsem se k nim na prvni cast cesty pripojil. Meli neco jako vymenny projekt se skauty z Boliviie – asi tri tydny travili spolecne s bolivijskymi skauty, posledni tyden cestovali. Nechtelo se jim jit celou stezku, tak se po prvni casti odpojili a vratili se do severniho pristavu.

Nastesti jsem vzapeti potkal osamocenou slecnu, tak jsem ji hrdinne zachranil od trudomyslneho putovani o samote a pridal se k ni. Ale tvarila se, ze ji to nevadi. Byla to nemka, ktera se po dokonceni stredni rozhodla, ze univerzita na ni rok pocka a vydala se na cely rok dobrovolnicit do Bolivie. Pobliz La Pazu pomahala detem se skolou a pripravovala pro ne nejake programy.

U jizniho pristavu jsem si zaplaval. Voda byla docela studena, takze na velky rachani to nebylo, ale po parnem dni to bylo prijemne a navic to bylo rozhodne nejvyssi misto, kde jsem kdy plaval.

Stravil jsem v Copacabane jeste cely dalsi den, ale ve velmi relaxacnim tempu. Objevil jsem moznost vymeny knizek za pratelske ceny, tak jsem zacal docela cist. Uz jsem precetl autobiografii Eleanor Roosevelt, Andele a Demoni od Dana Browna a ted mam rozecteny nejaky popularni uvod do ekonomie (je to prekvapive zajimavy, skoro uvazuju, ze si pristi semestr zkusim zapsat nejaky predmety na ekonomce).

Taky jsem potkal prvni cechy po skoro dvou mesicich. Dvojici bratru ze Vsetina, doprovazejicich sveho strejdu a natacejic nejaky televizni dokument. A s hruzou jsem zjistil, ze dva mesice nemluveni cesky zpusobily, ze mluvim jak mameluk – trochu divny poradi slov ve vete, zvlastni prizvuk a obcas zapaseni se slovama. Snad to brzo prejde, az se zase octnu v ceskym prostredi.

Cestou zpet do La Pazu jsem byl svedkem zazraku – Jezis zpusobil, ze autobus jel po vode.

Ve skutecnosti je to prejezd na voru pres uzinu – hranice mezi Bolivii a Peru puli jezero Titicaca tak, ze z Copacabany se neda pres bolivijske uzemi dostat do La Pazu po zemi. Normalne musi vsichni cestujici z autobusu vystoupit a prejet zvlastni lodi, nepospichal jsem ale s vystupovanim a par nas tam vevnitr nechali.

La Paz je velmi zvlastne umistene mesto. Krome toho, ze je to nejvyse polozene hlavni mesto na svete (uz to s tou vyskou zacina byt trochu nudne, ja vim), je rozprostrene v hlubokem kanonu. Vsechny ulice vedou z kopce nebo do kopce, nektere jsou velmi prikre.

Mimochodem, nemka na Isla del Sol mi rikala, ze ac bolivijsky fotbalovy tym neni prilis dobry, casto vyhravaji domaci zapasy, protoze hostujici tymy se nezvladnou vcas radne aklimatizovat. Ale at to pry radsi nerikam mistnim.

Chvili jsem hledal ubytovani, nakonec jsem skoncil v levnem, neprilis vabne vypadajicim, pobliz centra. Levnost ale zapricinila, ze je tam spousta zajimavych spoluobyvatel. Asi tri poulicni zongleri, nekolik hudebniku a podobnych zjevu. Nekteri mluvi i rozumne anglicky a jsou mili. A aspon si muzu obcas zase zazonglovat, i jednokolku tam jeden ma.

Dnes jsem se byl projit poradne po meste.

Vse, co si dokazete predstavit od umeleckych vyrobku (cilenych na turisty) pres zelezarstvi az po zachodove misty se da koupit na ulici na velkem trhu. Mistama primo na ulici horely ohne. Asi kvuli teplu (i pres den je kvuli vysce docela chladno).

O kus dal mi byl vrazen do ruky plastovy talirek a byl jsem pobidnut, at si nabidnu z jidla rozprostreneho po chodniku, co hrdlo raci. Chvili jsem vahal, co se v tom skryva za certovinu, ale ukazalo se, ze zadna. Pry je to nejaka tradice, zrovna tohle datum, presne jsem neporozumel, s cim se vaze. Kazdopadne jidlo bylo dobre a byla ho spousta. Ale velmi rychle zmizelo.

Tahle fotka neni prilis pekna, ale ilustruje zajimavy bolivijsky zvyk.

Sdruzovat stejne veci dohromady. Tohle byla ulice, kde se prodavaly barvy. Bylo na ni celkem asi 15 obchudku, ve vsech se prodavalo to same. Uplne tomu nerozumim, cekal bych, ze to pro ne nemuze byt prilis vyhodne. Ale funguje to tak i s ostatnimi typy zbozi a sluzeb. Jsou mista, kde je spousta kaderniku, jina, kde se daji koupit provazy…

Trochu otravne je to s casy odjezdy autobusu. Treba do vesnice Toro Toro, kde jsem byl predtim, jezdily z CCBBy tri spolecnosti jednou denne. A vsechny samozrejme ve stejny cas. Dokonce to bylo az tak zvlastni, ze vsechny tri spolecnosti jezdily pouze v nektere dny v tydnu a samozrejme opet vsechny ve stejne. Asi aby se ridici nebali. A podobne je to i s ostatnimi spoji.

Jinak centrum La Pazu je velmi moderni, je v nem i spousta vyskovych budov – myslim kolem tak triceti pater – rozhodne velmi netypicke pro Bolivii, vetsina domu je maximalne dvou az tri podlaznich.

A potkal jsem Red Bull auto, nastesti hned kdyz prijelo, protoze vzapeti se na Red Bull zdarma utvorila asi patnactimetrova fronta.

Zitra planuji prejet do Curoica, pobliz zname Silnice Smrti – prudkeho klesani z Altiplana do niziny – koukal jsem na nabidky spolecnosti nabizejicich sjezd na kolech (pro bezny provoz je silnice pry uzavrena, postavili novou), ale je to pekne drahy a navic, co jsem koukal na video, to zas tak drsnacky nevypada, takze si to spokojene necham ujit.