Udoli Elqui & poust Atacama

Antonia mi nabidla, ze se s ni muzu svezt do Santiaga, mela tam stejne cestu, rad jsem jeji nabidky vyuzil. A doporucila mi, ze urcite nemam vynechat Valparaiso, kterymu jsem se puvodne planoval vyhnout.

Prejel jsem metrem na druhou stranu, chvili postaval na zacatku dalnice, pak se sel zeptat na prilehlou autobusovou stanici, kolik ze to do Valparaisa stoji a protoze mi (poprve v Chile) uznali ISIC, bylo to za v prepoctu milych 80 Kc, coz mi na 150 km prislo dobry, tak jsem vymekl a uzil si komfortu autobusu. Dalkove autobusy v Chile jsou fakt komfortni, na urovni Student Agency. Ono neni se cemu divit, kdyz bezne jezdi trasy o delce nekolika tisic kilometru. Ceny tomu ale odpovidaji.

Valparaiso mne nenadchlo. Je to plazove letovisko, docela umistene v kopcich, ale furt je to relativne velke mesto a me mesta nebavi. Tak jsem si tam dal obed, prosel centrum a vyjel lokalnim autobuskem ven z mesta smerem na sever. Jeste jsem se kousek posunul stopem a pak nasel fakt hezky misto na spani – na strani nad morem, pod hustym kerem, s vyhledem na zapad slunce nad Pacifikem.

Dalsi den jsem projel hezkou cast pobrezni silnice, ktera se posleze napojila na Rutu 5 – dalnici protinajici Chile. Ta uz tak hezka nebyla. Vecer jsem zvolil zajizdku a misto po dalnici jsem jel oklikou po mensich, ale hezcich silnicich.

Vecer, kdyz jsem hledal misto na spani, tak to bylo zly. Uz byla uplna tma, odbocil jsem na nejakou blativou cestu, ktera ale, jak se ukazalo, mela z obou stran asi tri metrovou hradbu desne pichlavejch keru. Myslel jsem, ze to po chvili prejde, ale usel jsem asi 3 km a porad nic. Me naroky na misto na spani jsou myslim opravdu male, staci mi, aby tam nebylo videt a asi 2×1 metr rovneho mista. Ale nic takoveho se u cesty nevyskytovalo.

Nakonec jsem nasel za hromadou ususenych keru s obrovskymy trny, pod zivymi keri s obrovskymi trny, kousek mista s balvany, ktere se vsak daly odhazet. Na nafukovani samonafukovacky jsem se ani neodvazil pomyslet, stacilo, ze jsem byl dopichanej ja.

Mimochodem, mam otazku, nad kterou jsem premyslel a neznam odpoved – proc cim sussi klima, tim ostnatejsi veci tam rostou – bodlaky, kaktusy, trnite kere, …? Je pro to nejakej rozumnej duvod?

Uz jsem si zacinal tu zajizdku vycitat, ale druhej den se mi to vratilo. Stopl jsem mileho starsiho pana, ktery byl desne ukecany.

Mam jednoduchou komunikacni strategii, kdy na otazky, kterym nerozumim, odpovidam "si, si, …" – vychazim z predpokladu, ze vetsina lidi si jen utvrzuje, co si mysli a vetsinou si to mysli spravne. Pripadne pokud nejakym zpusobem rozhoduji o me budoucnosti (treba se me ptaji, jestli me maji vysadit tam a tam), tak protoze jsou hodni, mysli to se mnou dobre a navic to tu narozdil ode mne znaji, tak pritakanim nic nezkazim. Kdyz se obcas po me odpovedi "si, si" zatvari vydesene, tak priznam, ze jim nerozumim a zacina pantomimicka hra. (Bavi vas sarady? Neni nic lepsiho, nez jet stopovat do zeme, jejimz jazykem nemluvite.)

Zpatky k starsimu panovi. Ten mi taky neco desne slozityho vysvetloval, pak se ptal a tvaril se, ze ho zajima, co odpovim, tak jsem mu to odkyval. Pan se usmal, zahl ze silnice na prasnou cestu a vezl me kamsi mezi vinice. Uz jsem zacinal byt trochu nervozni, kdyz se ukazalo, ze budu mit soukromou prohlidku destilerky, kde vyrabi Pisco – destilovane zkvasene vino – chilska specialita. Bylo to supr, pan se mnou prosel vsechny vyrobni haly i me povozil po okolnich vinicich.

Stroj, ktery desne rychle plni lahve a lepi na ne etikety.

Projel jsem a kratce navstivil mesto La Serena (prekvapive hezke a moderni) a vydal se do udoli Elqui. To je misto s pry magickou energii (stehovali se tam kvuli tomu hipici) a taky s velmi cistou oblohou – je tam nekolik mezinarodnich observatori.

V mestecku Pisco Elqui jsem se ubytoval v hostelu a druhy den si tam nechal veci a vyrazil dal do hor.

Mym cilem byla vesnicka asi 20 km vys v horach. Kus jsem sel pesky po prasne ceste, pak me ale mijel pick-up a zastavil mi. Vevnitr uz mel plno, tak jsem jel na korbe – relativne bezny zpusob prepravy, me se to vsak postestilo poprvy. Je to supr, krasny vyhled a foukajici vitr…

Pak jsem sel jeste kus do hor, nasel hezke misto nad udolim, kde jsem dve hodiny posedaval a uzival si nic nedelani a vydal se na cestu zpet.

Dalsi den jsem se vratil do La Sereny a stopl dodavku se trema delnikama. Jeli asi 350 km, az do Copiapo, meho dnesniho cile. Byli prijemni, jen poslouchali hroznou disko hudbu. A ten kudrnatej, kterej sedel vzadu vedle me, vyzahl asi pul litru nejake koralky a pak byl hrozne ukecanej, nebylo mu vubec rozumet a jeste prskal. Nastesti po chvili usl a kdyz se po hodine probudil, byl uz zase v pohode.

Zacina tady poust Atacama. Je fakt velka, projel jsem ji mozna tak 800 km.

Je to na pohled z auta docela hezky, ale v principu furt stejny – kameni, kameni, kameni. Je docela kopcovata. Ani znamka zivota. Ni zelen, ni ptak, ni nic. A to vse na plose nekolikrat vetsi nez cela CR.

Az jsem si uvedomil, jak je vlastne supr, ze Cesko vypada tak, jak vypada – spousta malych lesiku, luk, potoku, … Tady vyrazit na vychazku ci vyjizdku na kole neni prilis radostnym zazitkem

Druhy den jsem mel kliku a stopl jsem trojici, ktera jela az do Antofagasty – kolem 500 km. Porad pousti.

Nekdo postavil u silnice obrovskou skulpturu.

A meli docela nove auto. A dokonce ani neposlouchali desivou elektroniku, jak je u ridicu zvykem, tak cesta docela prijemne ubehla.

U Antofagasty to je vylozene hnusny. Na kamenite pousti je spousta tovaren, cementaren, dolu… Pry tady maji docela problemy s drogama. Ani se tomu moc nedivim, taky bych mozna zacal brat, kdybych tu zil dyl, protoze co jinyho ma clovek delat, kdyz vsude kolem je akorat prasna poust…

Dnes jsem dojel do Calamy – mesta ktere slouzi prevazne jako ubytovna a zazemi pro obrovske medene doly v okoli.

Po ceste jsme minuli nejake opustene tezarske mestecko.

Zjistil jsem, ze do nejvetsiho dolu se da dokonce zdarma jet podivat na exkurzi. Uz bylo sice pro dnesek plne obsazeno, ale poradili mi, ze muzu pockat, ze treba nekdo neprijde. A neprisel. Takze jsem mohl jet. Primo z Calamy nas nabral autobus, jeli jsme i s pruvodcem. Komentoval spanelsky i anglicky, coz bylo trochu srandovni, protoze jsem byl jedinej nespanelsky mluvici ucastnik z asi 40. Ale rikal, ze mu to nevadi, ze si rad pocvici anglictinu.

Dul je to fakt obrovsky – pry nejvetsi otevreny dul na svete – jama do zeme je kilometr hluboka, asi tri siroka a pet dlouha. A jezdi tam obrovsky auta, ktery maji kola o prumeru asi 5 metru a uvezou pres 200 tun materialu.

Prohlidka byla nudne turisticka – povozili nas kolem autobusem, nechali vystoupit na vyhrazenem miste. Ale bylo to zadarmo a misto to bylo fakt pusobivy, tak to za to stalo.

Cely odpoledne jsem byl dost unavenej a furt jsem nemohl prijit na to, cim to je. Az jsem zjistil, ze Calama je asi 2 200 m. n. m. A jeste asi nejsem aklimatizovanej. Doufam, ze se to pres noc zlepsi, protoze zitra planuju prejet do Bolivie a hranice je kolem ctyr tisic metru nad morem.