San Martin de Los Andes & San Carlos de Bariloche

Po noci v hostelu, kterou jsem nalezite vyuzil k nabiti baterek, vyprani veci, zalepeni samonafukovacky (za 2 tydny 3 minidiry a to pod ni davam jeste alumatku…) jsem rano vyrazil na prohlidku San Martin de Los Andes a okoli. Je to mestecko vylozene svycarskeho stylu, drevene domky, obchudky. A krasna priroda kolem.

Po obede u jezera jsem vyrazil na stop smer Chile. Cestou jsem potkal vodopad.

A pak jsem mel velke stesti. Zastavilo mi bile sportovni coupe a v nem vysmata rodinka. Respektive tatinek (architekt z Buenos Aires), dcera a syn. Vsichni mluvili vyborne anglicky a byla radost si s nima povidat.

Tatinek rikal, ze v mladi prostopoval evropu. Ted rozhodne nouzi netrpeli. Byli tady na dovolene, chteli prejet pres hory do dalsiho rekreacniho mesta – San Carlos de Bariloche. Bohuzel byla ale silnice zasnezena a retezy nemeli, tak se museli vratit a jet do Bariloche asi 200 km oklikou. Rozhodl jsem se, ze pojedu s nima, byli fajn, jim to nevadilo, aspon se do Bariloche taky podivam.

Cestou jsme se stavili na obed (pozvali me). A jizda to byla paradni. Ficeli jsme chvilema 170, kolem nas planiny a krasne hory, nahlas pustena hudba…

V Bariloche jsme se prakticky po celem dni spolecne stravenem rozloucili. Byl tam super zapad slunce.

Prespal jsem venku, dalsi den dojel na tri stopy az na hranici s Chile. V sedle bylo asi metr a pul snehu. Celnice jsou od sebe asi 40 km. Vezl mne kamionak, kterej koncil tesne pred Chilskou celnici – uz se stmivalo a rikal, ze by ho vecer uz nepustili, tak jsem posledni asi 3 km do Chile dosel pesky. Koukali na me celnici trochu prekvapene, kdyz jsem se vynoril pesky z noci.

A musel jsem vyhodit zbytek syra a jeste nerozbalenej salam. Celnickej pes mi je vycmuchal. Pry se nesmi prevazet nic organickyho.

Adios Argentino!