Jižní Amerika – před cestou

V pondělí odjíždím na 12 týdnů na cesty. Napřed stopem do Frankfurtu, od tam ve středu letecky do Rio de Janeiro. Zpátky budu na konci září.

Co bude mezi tím? Sám zatím moc nevím. Vize je stopem projet Argentinu, Chile, možná Bolívii, Paraguay, Uruguay, uvidím, jak to půjde. Chci fotit, poznávat lidi, koukat na přírodu, spát přes couchsurfing. Nechci mít žádné moc konkrétní pláný, abych pak nebyl zklamanej, že jsem je nesplnil.

A proč jedu zrovna tam?

Vývoj byl trochu komplikovaný. Původní vize byla jet ve dvou po zemi do Indie – přes Turecko, Írán a Pákistán. Situace se zkomplikovala v půli června, kdy jsem se dozvěděl, že jsem nedostal Íránský víza. A šance dostat je při znovu podané žádosti je mizivá. Spolucestovatelka vízum dostala a do Íránu chtěla, rozhodli jsme se, že se tedy na sebe nebudeme vázat. Jedu tedy sám.

Pak jsem dva dny nedělal nic jiného, než ležel v internetu a přemítal, kam teda v létě pojedu, když už na to mám vyhrazenýho takovýho času a cesty jsem se rozhodně vzdát nechtěl. Skákal jsem mezi mnoha variantama – jako "přes Rusko do Číny", "doletět do Číny, pak Pákistán a Indie", "Kanada" nebo "Jižní Amerika". Nakonec vyhrála právě ta Jižní Amerika.

Z více důvodů. Asi nejhlavnější, i když možná zlehka srandovní, bylo, že v době vybírání byly v Brně fakt horka a já jsem si vzpomněl, jaký je to peklo, když je horko. A jak se děsně potím, nic se mi nechce dělat a jsem ospalej. A v Jižní Americe bude zima. Pravděpodobně si budu nadávat, až budu někde mrznout a na hlavu mi bude sněžit, ale pořád je mi to sympatičtější, než být v horku.

Taky jsem narazil na docela levnou letenku – za 17 a půl tisíce zpáteční – Frankfurt <-> Rio de Janeiro. Kdyby to bylo někam víc na jih, bylo by to lepší, ale aspoň se podívám i do Ria… A (takřka) nikam v JA nejsou potřeba víza. Což po zkušenostech s Íránem a taky relativně krátkým časem zbývajícím do odjezdu bylo velký plus.

A do JA jsem navíc vždycky chtěl, jen mi vždycky přišlo, že je to děsně daleko a je to moc drahý. Když se připočtou k letům do Asie ceny za víza, tak to nevyjde o tolik jinak. Ale měl jsem trochu štěstí na letenku.

Třeba se taky naučím španělsky. Už umím počítat, představit se, říct, že jsem student, že mám hlad a žízeň a zeptat se řidiče kam jede. Tak uvidíme, kolik toho budu umět až se vrátím.

Teď krátkodobá budoucnost je už daná. Dostopovat do Frankfurtu (už mám domluvenou rodinu přes couchsurfing u letiště, kdybych tam dojel moc brzo). Pak přelet do Ria.

Hned po příletu pojedu co nejrychleji do Argentiny – původně jsem chtěl stopovat už z Ria, ale už jsem se rozhodl, že vyměknu a pojedu do Foz do Iguacu autobusem (i když je to 23 hodin v buse a i to stojí docela peněz) – mám trochu obavy ze stopování na jihu Brazílie – je hodně osídlená a je tam relativně velká kriminalita. A i stopaři se tváří, že Brazílie je o poznání horší než přilehlé země. Tak se mi tam nechce začínat. A taky se v Brazílii mluví portugalsky, což sice neumím úplně stejně jako neumím španělsky, ale učit se dva jazyky je horší než učit se jeden. Teda ještě uvidím jak to půjde, lístky na autobus se dají sice koupit online, ale člověk musí být brazilec. Tak snad na mě nějaký zbydou.

Už mám zbalenej baťoh, nakonec je těžší, než jsem doufal – má asi 20kg, ale je to i se stanem, pohorkama, foťákem, a trochou jídla, tak na den. Taky je spousta věcí, který jsou potřeba "na skupinu" a v jednom se ta váha rozkládá na málo lidí – lékárna, stan, věci na opravy, …

Uvidím, jak moc budu se budu po cestě dostávat na internet a jak moc se mi bude chtít přispívat sem na blog, předběžně to mám ale v plánu.