Jednokolka – postřehy do začátku
Protože už jsem se na jednokolce trochu rozjezdil – za poslední dva týdny jsem najel něco kolem 40 kilometrů a samotná jízda mi nedělá moc problém, říkal jsem si, že zkusím sepsat něco jako návod, jak začít. Ještě pořád nejsem žádnej expert (třeba nasedat bez držení neumím), ale aspoň si zase pamatuju úplné začátky. Tak třeba vám to pomůže až (ne pokud, ale až😉 ) se budete taky učit…
Hm?
Na úvod je potřeba říct, že to nejde úplně samo a je třeba počítat s tím, že to zabere nějakej ten čas. Každej je jinak motoricky zdatnej a má jinej smysl pro rovnováhu, ale co jsem četl na internetu (a i u sebe pozoroval), tak než budete schopní ujet průměrně přes 20 metrů, je potřeba tak 10-12 hodin čistýho času tréninku. Prý se to někdo občas naučí třeba i za hodinku, ale já jsem rozhodně takový štěstí neměl. Taky počítejte s tím, že ze začátku budete padat jako švestky – ale nebolí to, většinou prostě spadnete jen na nohy.
Ale myslím, že to stojí za to. Když už nic, naučíte se něco, co jen tak někdo neumí. A je to sranda. Někde jsem četl, že je to tak sedmkrát těžší, než se naučit jezdit na kole (akorát to si už nikdo většinou nepamatuje:) )
Úplné začátky
První krok je sehnat si někde jednokolku. Myslím, že na naučení se hodí nejvíc asi velikost 20" (to je průměr kola), 24" taky ujde, ale větší už není moc dobrý – budete padat z větší výšky. Menší jsou už zase moc malý. Řekněme, že jste si ji od někoho půjčili, nebo koupili vlastní (do výběru asi moc radit nemůžu, nemám takový know-how).
Je dobrý najít nějaký pěkný místo na naučení. Ideální je takové, kde je rovná plocha (čím rovnější, tím lepší, ze začátku každá nerovnost => pád) a zároveň je hned u toho nějaká zeď nebo plot na držení. Ideální je tedy například tělocvična (tam jsem začínal já), nebo chodník se zdí, nebo třeba dětské hřiště s drátěným plotem …
Když už máte všechno nachystané, je čas osedlat divého oře. Už samotné nasednutí má určitá úskalí. Vyberte si, kterou nohou chcete nasedat (u mě pravá), a šlapátko na té straně dejte skoro dolů, ale ne úplně – trochu blíž k sobě (jakoby 4 hodiny, když si to představíte jako ciferník). Sedlo mezi nohy, nastupující nohu na šlapátko, chytnout se rukama zdi a stoupnout. Vaší vahou jednokolka vjede pod vás. Teď můžete dát i druhou nohu na šlapátko.
Držte se zdi a ideálně ještě něčeho na druhé straně (kamarád poslouží nejlíp) a vyzkoušejte si, jak jednokolka reaguje – šlapejte trochu dopředu, trochu dozadu… Zkuste pomalu popojíždět kolem zdi. Když spadnete (dost pravděpodobné a časté) nic si z toho nedělejte a nasedněte znovu.
Je taky dobré nastavit si správně výšku sedla – zhruba tak jako na kole – tedy tak, aby při poloze dole byla noha ne úplně proplá, zároveň ale ne moc pokrčená. Na skákaní a triky se používá sedlo nižší, ale na to můžete zatím spokojeně zapomenout.
Důležité věci, které dělá skoro každý (včetně mě) ze začátku špatně:
- Mějte skoro všechnu váhu na sedlu – každý má tendenci mít váhu spíš na pedálech, ale akorát z toho bolí nohy a neudržíte stabilitu. Někde jsem četl, že 80 % váhy má být na sedle.
- Snažte se naklánět dopředu. Je mnohem lepší padat dopředu než dozadu. Pády dozadu jsou dost nebezpečné, dopředu prostě seskočíte na nohy.
- Když padáte, vykašlete se na chytání jednokolky. Je mnohem lepší mít rozbitou jednokolku než vlastní makovici. Navíc jednokolky jsou na to dělané – mají pevné středy, sedla jsou opatřeny plastovými nárazníky… Nějaká ochrana taky neuškodí – já jezdím vždycky s helmou, dost doporučované jsou chrániče zápěstí (kvůli pádům na ruce – to už se mi párkrát stalo) a holení (kvůli sekajícím šlapátkům – to se mi naštěstí nestává). Časem se naučíte chytat při pádu jednokolku automaticky jednou rukou mezi nohama za sedlo (ale i teď s ní občas třísknu).
- Koukejte se přímo dopředu. Je mnohem jednodušší udržovat rovnováhu, než když mžouráte pod sebe.
- Mějte váhu na sedle.
Odlepení od zdi, počátky bez držení
Když budete nějakou dobu jezdit (a padat) kolem zdi, začnete mít pocit, že vám to už skoro jde. U mě se ten pocit dostavil asi za hodinu a půl. Můžete zkusit jet bez zdi, jenom se držet někoho za ruku. Taky vás z toho budou pravděpodobně dost bolet nohy a možná i záda – zapojují se jednak svaly, které se normálně moc nepoužívají a taky nebudete mít všechnu váhu na sedle, tak z toho budou bolet stehna. Tak si dejte pauzu.
Až budete mít pocit, že už se ani nepotřebujete přidržovat, třeba jen konečky prstů (u mě asi po dvou hodinách čistýho času), je vhodná chvíle zkusit jet bez držení (samozřejmě nastupovat pořád s držením).
A jak na potvoru veškerý nabitý um je v tahu. Co se kolem zdi zdálo jako jednoduchá věc, najednou bez držení nejde. Je dobré se při rozjezdu naklonit dopředu. A šlapat. A doufat. Spadnete. Napřed po půl metru, pak třeba po metru. Většinou hned na začátku, občas se ale vyjímečně podaří ujet víc. To je pak radosti. Mně se asi po třech hodinách (to samozřejmě nebylo v kuse, měl jsem mezitím týden pauzu) podařilo přejet napříč tělocvičnu. Sálal jsem hrdostí – tak, teď už to umím, jsem jednokolkař! Prdlajz, další jízdy končily zase beznadějně po metru.
Tady už není moc co radit, postup je jednoduchý – nasednout, ujet, co se dá, nasednout znova. A pořád dokola.
Jenom si pamatuju určité fáze a nápady:
- Na začátku jsem padal hned.
- Pak jsem se začal naklánět dopředu. To pomáhá, ujedete víc. Problém je v tom, že pořád zrychlujete, a pak už to neušlapete.
- Takže je potřeba se přestat naklánět tak moc dopředu. To taky pomáhá.
- Je dobré si přestavovat, že se nesnažíte udržet na jednokolce, ale naopak jednokolku pod sebou. Tedy když padáte dopředu, je potřeba začít šlapat rychleji, abyste jednokolku pod sebe nastrčili. Naopak, když padáte dozadu, je potřeba trochu zpomalit, aby se jednokolka "vrátila pod vás". Když padáte doprava, tak jednak zuřivě mávejte rukama, druhak zatočte doprava. Doleva to stejný.
- Nebojte se máchat rukama. Beztak už vypadáte jako beznadějný exot, tak to nějaké máchání nemůže zhoršit.
- Je jednodušší jet trochu rychleji, než úplně pomalu – máte větší stabilitu do stran.
Myslím, že obecně je lepší trénovat každý den 20 minut, než jet několik hodin v kuse. Jednak po chvilce vás neustálé padání přestane trochu bavit, navíc tělo potřebuje čas na zafixování motorické paměti.
Pamatuji se, že u mě byl docela ostrej předěl – asi dva týdny jsem se placatil (trénoval jsem tak každý druhý den), průměrně jsem ujel tak 3 metry a pak najednou přišla rychlá změna – víceméně pravidelně jsem ujel tak 20 metrů. Občas jsem dojel až na konec naší mini uličky.
Taky pomáhá měnit prostředí – když už jsem byl unaven padáním pořád na jednom místě, přesunul jsem se do vedlejšího bloku. A šlo to líp.
Ježdění dál a "pokročilé" vychytávky (jako třeba zatáčení)
Pak jsem byl týden pryč, když jsem se vrátil, šlo to trochu líp – myslím, že vážně je potřeba si to nechat uležet v podvědomí. Ujel jsem tak třeba 50 metrů. Ale nikam jsem dál nejel. Pak jsem se nechal vyhecovat, ať dojedu k holkám, že tam bude někdo další na jednokolce. Bydlí asi 4.5 kilometrů ode mě, trvalo mi to přes hodinu, tak třetinu cesty jsem šel, naučil jsem se vážit si sloupků a cedulí (kvůli nastupování) a byl jsem zpocenej od hlavy až k patě. Ale nějak jsem se tam dostrkal.
To mi zvedlo sebevědomí a začal jsem jezdit častěji větší vzdálenosti – do školy, k různým kamarádům – vše tak kolem 2 – 4 km.
Postřehy a rady:
- Zatáčení není úplně samozřejmá dovednost. Ze začátku jsem byl schopnej zatáčet jen velmi pozvolna, v ostřejších zatáčkách jsem padal. Rada je jednoduchá – jezdit a jezdit. Časem to půjde skoro samo. Taky pomáhá zuřivě kroutit rukama – když potřebuju zatočit ostře doprava, dělám levou rukou kruhy, doleva prozměnu pravou. V principu se zatáčí tak, že prostě natočíte vršek těla tam, kam chcete jet. Taky pomáhá kroutit bokama – tím se dá docela rychle škubnout s kolem a otočit ho do žádaného směru.
- Z počátku vás každý hrbol vyhodí ze sedla. Časem si zvyknete. Tedy rada stejná jako předtím – jezdit.
- Paradoxně je jednodušší jezdit do kopce než z kopce. Do kopce prostě jenom dáváte do šlapání trošku větší sílu – což mi připadá skoro i pohodlnější, protože normálně nedáváte sílu skoro žádnou. Z kopce je ale potřeba jet trochu jinak – jednokolka má tendenci zrychlovat, což vy tak úplně nechcete – v určitou chvíli to prostě neušlapete. Takže je potřeba brzdit. Protože jednokolka nemá brzdy (tedy některé mají, ale to je fuk), je potřeba jakoby tlačit nohama proti směru pohybu pedálů. A přitom pořád šlapat dopředu. Asi lepší si to vyzkoušet;).
- Je potřeba se správně posadit. Když se posadíte špatně, bude to za chvíli bolet a beztak budete muset sesednout a posadit se znova. Nezapomeňte, že na rozdíl od kola, kde část váhy máte na řidítkách, tady sedíte jen na sedle. Někde jsem četl, že některý lidi to bolí opravdu hodně, ale časem to přejde. Já to mám lepší, bolí to jenom při nevhodným posezu, jinak je to pohodlný (možná je to tím, že jsem si koupil lepší sedlo).
- V některých situacích (horší terén, prudký kopec, …) pomáhá držet se jednou rukou za úchytku na sedátku a tlačit trochu nahoru – nohy pak mají větší přilnavost k šlapátkům.
- Ze začátku asi nebudete trhat rychlostní rekordy, ale jak se jízda bude stávat přirozenější, budete trochu zrychlovat. Dávejte pozor a nejezděte na hranici svých rychlostních možností – vždy je potřeba nechat si malou rezervu pro případ přílišného naklonění dopředu – je potřeba dočasně zrychlit, abyste to vyrovnali. Minulý týden jsem zkoušel, jak rychle dokážu jet a v nejlepším jsem přeletěl dopředu. Nezvládl jsem to vybrat během, tak jsem sebou škrábl o zem. Naštěstí jen trochu, ale i tak to bylo zlehka do krve.
- Ještě co se rychlosti týče – když jsem se snažil jet docela rychle, tak jsem 4 kilometry ujel za 23 minut – tedy průměrná rychlost asi 10 km/h (na 24" jednokolce). Ale to jsem vážně spěchal, protože byla noc a byla mi zima (součástí toho byl i ten pád zmíněný výše). Do školy, kam to mám 2.5 kilometru, mi to trvá asi 20-25 minut pohodovým relaxačním tempem. Řekl bych, že taková rozumná rychlost je tak 7-8 km/h (samozřejmě pro jinou velikost kola je to jiné – na 36" je průměr tak kolem 15 km/h a někteří jezdí i přes 25 km/h)
- Zavazujte si tkaničky a dejte bacha, ať je nemáte moc dlouhé. Jednou už se mi zamotaly do kola. Naštěstí byly slabé a přetrhly se, ale i tak jsem spadl až na zem.
- Časem se stane jízda přirozená a už není potřeba se na ni skoro soustředit. Nedělá mi problém přečíst si smsku, přehodit písničku na mp3 přehrávači, nebo trochu posunout nohu na šlapátku (to není tak jednoduchý, jak se zdá:) )
Ale je to fajn – občas se nějaká stará babička usměje, včera na mě pokřikovala skupinka nějakých docela pěkných holek (škoda, že dánsky) a vždycky když jedu na univerzitu kolem školky, tak se děti seběhnou kolem plotu a koukají…:)
Ale ještě mám hodně se co učit – primární můj cíl je teď naučit se nastupovat bez držení. Zatím to zvládám bez držení jen s pomocí obrubníku. (A ono těch věcí na naučení je spousta – ježdění jen s jednou nohou na šlapátku, s žádnou nohou na šlapátku – žďucháním nohama do kola, piruety, stání na místě, jízda po zadu, skákání nahoru, skákání dolů, … Už aby to bylo:) )
Bezva!Je to super, díky za sepsání zkušeností, myslím, že tohle pomůže každému začínajícímu jednokolkaři. Mohu potvrdit, že je dobrý mít sedlo asi tak vysoko, jako ho mívá člověk na kole. Když jsem začínal první metry, měl jsem ho nízko a nemohl jsem se na něj plnou vahou posadit, jakmile jsem ho dal výš, byl to opravdu rozdíl.
jo joTaky se učím jezdit a někdy se mi podaří nastoupit bez opory, ale jako tento týpek zdaleka neumím ani 10 %. http://cafe.loveme.cz…ka-extreme/
SUPERpostřehy máme uplně stejné. Jezdim od listopadu tudíž sme se učil v ulici na sněhu ale naučil sem se během 2 tejdnů přejet ulici od plotu k plotu. Jinak s tebou uplně ve všem souhlasim-krátké jízdy přestávky tkaničky a i pokřikující davy.
couvání a skákání už mi celkem jde. Couvání se mi zdálo o dost teší chce se to nebát a začít šlapat pozadu a jezdit a jezdit…. po čase i zatáčení pozadu přijde samo
UvažujuUvažuju o tom, jestli se pustit do jednokolky a mám dotaz: Nebolí z toho, nebo nejsou při jízdě nějak víc než na kole utlačovány koule? Nebo jestli to závisí na sedle, tak jaký jsou lepší..?
trochu stupidní dotaz, ale ne nepodstatnej
Jo, je to trochu horší než na kole – na kole máš část váhy na řidítkách a navíc se můžeš postavit na šlapátka a poposednout si a tak. Ale zase hrozný to není.
Co se týče sedla nevím. Když jsem si kupoval jednokolku, šéf jednokolkovýho klubu tady mi doporučoval, ať si připlatím za lepší sedlo, že se to vyplatí, hlavně pokud chci jezdit dál a tedy sedět delší dobu v kuse. Myslím, že když někdo víc skáče než jezdí, tak je to asi dost jedno, protože beztak většinu doby na sedátku nesedí…
Ale nemůžu moc srovnávát – jel jsem jenom na svým:). Mám gelový sedlo Nimbus – http://municycle.cz…ail.php?id=59 a přijde mi pohodlný.
Dík, popřemejšlim, jestli si za vydělaný prachy koupim jednokolku, nebo lezeckej sedák
obojí mě láká
Teda, autorovi poklona. Takový info jsempřesně hledala. Všude je jen „nakloň se a jeď“, ale tady je i něco navíc a ještě k tomu vtipně napsaný. Díky za dodání elánu, pjůde to líp. Včera jsem se do toho pustila, dneska se sice nemůžu hejbat, ale na druhou stranu – stojí to za to. Tak stálešlapu zdar.
Tedy fakt super článek.Ohromě jsem se pobavil při každém slově „šlapátko“:-).fakt super,jezdím jen 3 dny a už dojedu bez problému kam chci ,akorát s tim zatáčením je pořád problém,pořád musim zuřivě máchat rukama abych se někam otočil.ještě jsem chtěl upozornit ,že pokavať je někdo podobně nešikovnej jako já tak ať si radši veme vyšší obuv(přes kotníky)mě se hodně stává že mě klika praští do kotníku a dneska už jsem nemohl skoro chodit.Jinak zdravím všechny začínající jednokolkaře!!
Diky paneeeeeeeeeČlovíčku 1000x díkes mam ji dvě hodiny!!
a teď jsem našel několik článků a jednoznačně Tvůj je nej! Jezdim kolem zabradli na chodbě v panelaku :)))
20 x jsem dopadal tam a zpátky tedy nějakých 400 metrů dohromady Teď jesm dočetl Tvů návod a hodně zabralo předklonění. Nastupuju střídavě levá pravá jak to vyjde ono se mi to zdá jedno:)) Už za držení dojedu z jedné strany chodby na druhou ale ještě to bude těch 20 přejezdů asi hodněkrát za sebou než si troufnu ven!! Jinak fakt parada zábava!! Nikdo ji to na okolí široko daleko nemá tak to bude dobrá atrakce:)))))))))))))))) Znova díkes moc za rady!!
špičky nebo klenba?čim šplapete? špičkama nebo klenbou nohy?
mě se to zdá klenbou stabilnější
Jelikoz jsem zvykly z kola, tak slapu spickami. Nemam s tim problem a aspon si nedelam spatny navyk na kolo:) K tem zacatkum bych chtel poznamenat, ze ja uplne napoprve trenoval v kuse 3h (bez jedine prestavky) a pote jsem byl schopen ujet cca 50m. Odpoledne jsem jezdil dalsi 3h a uz jsem ujel na jeden zatah i par set metru a podarilo se mi naskocit a rozjet se bez opory. Je treba podotknout, ze jsem druhy den nemohl skoro chodit nebot me hrozne bolely narty, stehenni svaly a kolena (ne od padu, ale jak jsem nesl skoro celou vahu na nohou, pac jakmile jsem zcela "dosedl" na sedacku, rovnovaha byla ta tam:)
ahoj borci.Jednokolky jsem si vyrobil dvě.Nerezový rám, kola 26palců.Pro sebe a pro mé syny.Je mi 49 let a pojal jsem jízdu na jednokolce jako výzvu. Přes zimu jsme trénovali v tělocvičně.Doporučuji natáhnout něco nad hlavu a přidržovat se.My jsme měli natažený a vyšpónovaný přes celý sál 10m dlouhý upínací popruh na kamion.Šířka 5cm.Není tak drahý a lze jej potom použít na doplňkové trénování rovnováhy jako slack line.Nepadá se tolik z jednokolky a učení jde mnohem rychleji.Na podzim jsme vyjeli v Jeseníkách na horské sedlo Skřítek ( 7,2km/48minut). Letos ujeto něco přes 300km. Tak jen do toho. Jednokolky dělám na míru /www.kuboj.cz /.Stačí zavolat
Cau lidi. Koupim nejakou jetou jednokolku (nejlepe Qu-ax cross 20-24) Do 2000Kc. Piste na maila – anathemaka@seznam.cz
Vypadá to suprově, jednokolku mám objednanou, jen se trochu bojilm toho brždění.. Moc jsem nepochopila jak na to..
Ahoj, všichni píšou, že je to do kopce mnohem lehčí, ale mně to jde teda určitě líp z kopce(teda ne moc velkýho, ale přece jenom…) Jo a taky padání dopředu? nevim asi jsem celá naruby, nebo co, ale mně je mnohem příjemnější a bezpečnější zpadnout dozadu.
Jo, doporučuju boty s nějakou hladkou podrážkou, jestli máte na šlapátkách takový ťuflíky aby to neklouzalo…já se do toho už spoustukrát zasekla botama a je to fakt nepříjemnej pád pak:-/
Snažim se naučitstát na místě abych mohla pak na jednokolce žonglovat, ale vůbec mi to nejde:-( a hlavně nemám kde moc jezdit, bydlim na kopci…ale hrozně moc se těšim až to budu umět tak, že budu moc jet na cykl. stezku:-)Jo ještě s těma divákama…jezdim mezi dvěma panelákama a furt na mě někdo kouká z oken, nebo tam pořád někdo chodí..no je to vtipný, ale hrozně mě to znervóznuje a tak padám:-)Díky za článek
ahoj chtěla jsem se zeptat jestli je k ježdění na jednokolce zapotřeba páteřák.
předem děkuji za odpověd.
Začínám, je mně 56, tak se netlemte, ještě nejsem žádná odpisovka, dělám i jiné věci, cca, po 5 hodinách, dám 5 metrů, ale teď musím prorazit hladinu odporu /stagnaci/ a posunout se dál, postupně opouštět oporu. Jezdím podle ocelové tyče, zhruba ve výši prsou, používám ji na rozjezd a otočku, během jízdy, se od ní lehce odrazím prsty při ztrátě rovnováhy, nebo ji nepoužiju vůbec. Opuštění zábradlí, končím zhruba po 5 metrech pádem /na tom se podílí psychická bariéra/. Největší problém, je čas na trénink. Zatím nemám představu, o prvcích, jako třeba, nastupování bez opory :-(.
Tak že, přeju všem pokroky a házejte sem Vaše dílčí poznatky :-).
Já jsem začal jezdit asi před rokem, když si koupil kámoš jednokolku. Asi 30 minut jsem jenom padal, jezdil jsem jenom když jsem ho potkal…Pak jsem se začal učit v naší třídě (V uličce z lavic) a asi za 1.5h jsem už přejel třídu. Po dalším učení jsem asi za 3h naučil jezdit i s nastupováním bez držení zdi (mě to nepřijde zas tak těžké, je se to musí furt zkoušet a padat). Pak jsem se začal učit skákat ale to jsem se už nenaučil protože sem zrovna neměl finance na jednokolku tak jsem se přestal učit. Včera jsem si objednal jednokolku qu-ax cross20 a už se nemužu dočkat až přijde. :-))
Supr blog….Zajímalo by mě jestli na normalní jednokolce s hubeným kolem můžu skákat atd.
Zdravím jednokolkařskou komunitu! Je parádní všechny tyto postřehy a zkušenosti číst, protože jsem byl na tom úplně stejně a měl jsem také stejné problémy. Chci povzbudit všechny, kteří o tomto sportu uvažují a myslí si, že by je to mohlo bavit. Určitě to zkuste a uvidíte jestli Vás to chytne. Já osobně jsem s jednokolkou začal cca před 3-4 lety tím že jsem si jí půjčil od kamaráda jednokolku a chytlo mě to a nedalo mi to a zkoušel jsem a zkoušel dokud jsem nejel. 😀 Poté jsem si koupil svojí první jednokolku, které mi až do nedávna stačila na těch pár trýčků 😀 ale jak de čas tak už mi tato jednokolka přestávala stačil (qu-ax profesional 20 s new klikami 125mm a braveflatstar pedály, které jsem si dokoupil) a prodal jsem ji a ted plánuji koupit novou Jednokolku Qu-ax Series black na e-shopu http://www.hopsej.cz/ Takže pokud se Vám tento sport líbí, tak se tam také mrkněte, jestli by se Vám nějaká jednokolka nezamlouvala. Mají tam jednokolky od těch nižších řad až po ty nejvyšší. Přeji všem krásné zážitky s jednokolkou bez úrazů a sportu zdar!
Díky za stručnej návod …. v 36ti letech sem se rozhod, že budu taky večerníčkem……. zatím to jen bolí , ale už je vidět pokrok po 3 hodinách už umím spadnout na beton tak, že to bolí míň:))
Koukam, ze na jednokolkach zacinaj jezdit stary fotrove…
me je 38 a taky to zkousim:) diky za clanek!
Co dodat než „Děkuji“. Díky autorovi jsem se vyhnul četným problémům již bych se automaticky dopouštěl.
A do naprostého začátku doporučuji úzkou dlouhou chodbu 😀 Jednoznačně se v ní nejlépe postupně opouští opora
no me by zajimalo, jaky bude rozdil, kdyz pouziju delsi kliky ? mam qu- ax 20″
Vedel by mi niekto poradiť…prilba stačí klasická cyklistická, alebo mi treba takú, čo sa zvykne používať na skateboard, prípadne nejakú špeciálnu?
Veľmi pekný článok, vtipný a inšpiratívny
Poradím Vám test. Nasaďte si přilbu, postavte se ke zdi zády. Nyní zkuste hlavou lehce uhodit o stěnu. Totéž zepředu (vhodnost štítku!). A ještě ze strany. Podle pocitů utlumení nárazu docela dobře poznáte dostatečnost ochranné schopnosti přilby. Obyčejná cyklistická to asi nebude. Ale možná už jezdíte a už nepadáte, tak je to passé.
Ďakujem za radu
Ja som nakoniec začala jazdiť bez prilby a ešte sa mi nestalo, že by som spadla. Teraz už viem jazdiť celkom dobre, len zákruty mi občas robia problémy 😀 A tiež ešte neviem bez držania nasadať. Ale keď sa budem chcieť naučiť nejaké jednoduchšie triky, tak si určite vezmem prilbu 
Ahojky, pritel si poridil jednokolku a zacal jezdit, ze zacatku to bylo presne jak popisujes, ted uz se to malinko zlepsilo, uz nejaky ten metr ujede. Jinze nastal problem, ze jsme se zacali stridat v jizde a ja se naucila jezdit rychleji nez on, ja uz si jedu nejakych tech 30 metru napriklad a od po 4 metrech spadne. A za vsechno muzu vzdycky ja. No je proste vstekly, ze jednou mi jde neco lepe nez on. A nikde dlouho spolu jezdit nemuzem, protoze mu to nejde, vezme jednokolku a zahodi ji a ja musim delat, ze se nesmeju, protoze mi nadava. 😀 ale za me je to pryma vec, ted jsem dostala jednokolku svou, zase trosicku jinou, ale hned jsem si na ni zvykla a zatim mi spadla jen tak 3x, takze to bylo vlastne vyhodne zacinat na te jeho, nemam tak odrenou sedacku na te me jednokolce
Tak se mejte fajne a jezdete a jezdete a nevztekejte se jako ten muj.
Už jsme byli na dvacetičtyřpalcových pětkrát, asi tak po hodině, a zatím nic. Potíme se jako prase. Počítáme, že ještě asi tak třicetkrát. Zatím prodlužujeme a zkracujeme tyč a zjišťujeme optimální výšku. Není na to nějaké přesné pravidlo?
Tak jsme nakonec začali jezdit po 35 hodinách tréninku, vždycky po hodině. Je to radost, že se člověk rozjede, ale kupodivu zjišťujeme, že je to teprve začátek. Máme nadále obrovské problémy s jízdou v sebemenším terénu, terén je pro nás i škvíra mezi asfalty. Jízda z kopce, kdy se tak protivně tlačí ty zadní pedály do paty, nebo obyčejné nastupování bez opory. Mně se nakonec nejvíc osvědčil způsob, kdy se předkloním a přidržím si pneu aby se neotáčela, umístím druhou nohu a napřímím se. Bylo by lépe začínat o šedesát, nebo aspoň o padesát let dřív, to uznávám.
Jestli je vám tolik, kolik se zdá z poslední věty – „Bylo by lépe začínat o šedesát, nebo aspoň o padesát let dřív, to uznávám.“ – tak velký kloubouk dolů!
Spokojil bych se s tím, kdyby se mi podařilo se naučit jezdit v mírném terénu, a pro potřeby města umět vyskočit a seskočit z obrubníku. Pokroky jsou kupodivu nepatrné, pocit nejistoty je stále přítomný. Takže bych to viděl pro sebe tak na víc než sto hodin tréninku. V důchodu je naštěstí dost času, ale kosti už moc nechtěj držet!
Stále se mi nedaří zjistit, jestli jsme z pohledu zákona cyklisté nebo chodci. Příležitostně dotazovaní policisté tvrdí, že spíš cyklisté. Ministerstvo dopravy ale nechce uznat za silniční vozidlo něco, co nemá brzdy. Zdá se, že zatím jsme mimo zákon. Ono je to možná lepší – kdo se moc ptá, moc se dozví.
Několik mnou odposlechnutých komentářů jednokolky:
Dost hustý! (mateřská školka na procházce).
Milenci, ona k němu, když už myslela, že není slyšet: Myslíš, že je pojištěnej?
Mladý muž: Pane, když vás tak vidim, tak když vás tak vidim tak se vás musim zeptat: nedal byste si se mnou džointa?
Jiný mladý muž: Nemáš cígo? A proč to vlastně děláš?
Sportovní matka k šestileté nesportovní dceři: To je vlastně jako kolo, ale má jen jedno kolečko, takže je to o rovnováze, a pamatuj si, že to je hustý.
Asi po půl roce ježdění, skoro každodenního, jsem trochu zklamaný. Třebas mi někdo poradíte. Jsem stále nejistý, sebemenší drncáček mě rozhodí, po trávě jet vůbec nemůžu, jen po asfaltu. Sjezdy lesem, které si pouštím na you tube pro mě zůstávají science fiction. A to mám naježděno několik set hodin. Možná jsem narazil na svou hranici – prostě pro to nemám smysl. Anebo možná pocit jistoty přichází až po tisících hodinách ježdění. Tak nevím. Ale zdravím vás všechny.
magori
nejste normalni proboha proc 😀 jezdit na jednom kole jak nekde v praveku akorat tak se slusne rosekat a navic ste neskutecne vtipny 😀
Děkuji za sepsání postřehů. Již mám také naježděno několik hodin i km (jednou jsem dal najednou na nové 24ce 15 km, ale s batohem na zádech, takže rovnováha někde
).
Policisty jsem také potkal v autě na jedné méně frekventované silnici a usmívali se, tak zatím dobrý.
Jízda v terénu – pro Vladimíra
V terénu jsem začal na lesních cestách v zimě, když bylo v lese umrzlo, ale kolem sníh – dobré na pády. Zima vám fakt nebude :). Jezdil jsem na jedné užší a potom si pořídil MUNI a to je změna, jako bych měl pod sebou kolo od traktoru, přejedu hodně věcí, co dříve ne. Stále však si musím dávat pozor, protože zjišťuji, co ještě přejedu a co ne.
Hodně zdaru všem
Ahoj všem bláznům na jednokolce. Je mi 42 a také začínám. Baví mě to, ale je to opravdu výzva a dřina. Mám za sebou asi 10-15 hodin tréninků, zvládám nasednout s oporou a pak ujet 50 – 100 metrů. Zatáčení se zatím moc nedaří takže nechám jet jednokolku kam to tak nějak rovnováhou vyjde, většinou plus mínus rovně a když to dál nejde tak hold seskočím / spadnu.
“
Jezdím na 29 palcové Qu-Ax Muni. Manželce jsem pořídil 20 palcovou stejné značky a snaží se také. Osobně mám dost přetížené úpony nad koleny a po 1-2 hodinovém tréninku si musím dát pár dní klid, tak to nechávám vždy na víkendy. Přidám jeden super komentář, který jsme s manželkou vyslechli, když jsme nejeli ale vedli své jednokolky na místo kam chodíme trénovat.
„Pane to jste hodný, že jste se rozdělil o kolo
Tak jednokolkám zdar a co Vladimíre, jak jde jízda v terénu nyní? Pořád stejně špatné?
Chodí tu ještě někdo ? Já mám jednokolku týden, ale maximálně přejedu tak 3 metry. Jsem asi 4 krát zkoušel jezdit.
Tak nevím, jak na tom jsem. 😀
Zdar! Taky mě zlákala jednokolka. Teď čekám na svou první UDC 29″ Trainer. Začínám s tak velkou, protože sám měřím dva metry a vážím lehce přes sto kilo. Nemohu se dočkat.
Mám v plánu na ní jezdit delší vzdálenosti (20-100 km) – žádné triky. To ale ukáže čas. S pokroky a postřehy se ozvu sem
Tak to držím palce. Mě to trvalo cca 2,5 měsíce, a teď už přejedu tak 150 metrů
. Pak mě bolí nohy a záda. 
Ale prý se to pořád bude lepšit.
Nazdar pánové. V garáži jsem měl nějakou 20″ z Lidlu, koupil jsem ji před 15ti lety, ale něco mi do toho vlezlo (založení rodiny…)♂️ no teď sem ji vyhrabal a rozhodl se, že tentokrát to dám. Zatím mám za sebou 1. hodinu a žádný velký zázrak. Rozhodl jsem se každý den 1 hodinu a ono to pude. Tajně sním, že si pak koupím něco většího
Tak aktualizace po necelém měsíci
první týden do půl hodiny denně, pomalý progres, co vám budu povídat, znáte to sami – nastupování s pomocí plotu a pomalu prodlužovat vzdálenost, kam až dojedu. Když už to po dalším týdnu docela šlo, tak jsem začal trénovat nastupování bez pomoci, což bylo šílený, nemohl jsem se do toho dostat. Teď už si jsem na té mršce už docela jistý, i když ještě stále mě dokáže chvílemi potrápit. Nicméně, 20″ je pro mne už málo, takže mi dnes dojde nová 29″, to se šíleně těším a děsím zároveň.
Vůbec nedokážu odhadnout, nakolik jiné to oproti máme kolce bude… Ale těším se, až po zvládnutí nastupování výrazně rozšířím akční rádius… Takže díky za návod! Pomohl!
Ahoj, neuvěřitelné, jak aktuální tenhle příspěvek je i po 12 letech …
Děkuju, hodně mi pomohl …
Jezdím po rovině, do kopce, z kopce, dokonce i když chci zatočit, tak to většinou vyjde, teď zkouším jezdit osmičky. Jen ten nástup stále nejde …
Nemáte někdo nějaký tip, jak se rozjet aspoň s pomocí obrubníku?
To mě velmi těší, že je příspěvek stále užitečný! K nástupu – mě to taky dlouho nešlo, pomáhá zkoušet a zkoušet, ono to jednou vyjde:) (a s kolem zapřeným o obrubník je to výrazně snazší než bez něj)
Zdravím Sete, tzn. že zapřu zadní stranu kola o obrubník, v mém případě levý pedál vzadu, nastoupím levou, pak se přehoupnu dopředu, dohodím pravou a začnu šlapat ? (nebo padat?
Ano, přesně jak píšeš. To co pomáhá je, že to kolo neujede dozadu při nástupu. Je pak potřeba jakoby „přeskočit“ kolo – a v momentě, kdy začneš padat dopředu, začít šlapat – a tím nespadnout, ale odjet:). Na YouTube jsou nějaké tutoriály. (A já teda na jednokolce už tak 5 let neseděl, měl bych ji oprášit)
Diky ! Jak prestane prset, vyzkousim …
Já cca 3 týdny nastupoval od obrubníku (kamenu, klacku), ale nebylo to ideální. Pak jsem se naučil nastupovat tak, že se předkloním, pedály mám vodorovně, rukou si chytnu kolo co nejvíc vepředu, pak se vyhoupnu, dám nohu na přední pedál, a jedu.
Důležité je vyhoupnout se co nejvíc do předu, a držet kolo. Na začátku mi to přišlo nemožné, ale je to fakt nejjednodušší způsob, když není žádná opora pro opření kola.
Posílám link, kde to předvádějí. : https://www.youtube.com/watch?v=eOrcTdnrVU8
Čas: 2, 53 minuta.
Ahoj vespolek,
mne dost pomohlo toto video:
https://www.youtube.com/watch?v=YDziHTXuA-w
ve zkratce, na nejaky obrubnik zhruba ve vysi vodorovnych pedalu (asi to je jedno, muze byt i niz) si dej papirovy talirek a nastupujici nohu si dej na nej a zkus naskocit i druhou nohou. Ja se tak naucil dávkovat sílu na noze tak, aby mi jednokolka nikam neutekla…
ale asi, kazdy si musi najit svou cestu. Treba nepochopim, jak nekdo muze nastupovat z rozebehu :-O
To video znám. Mě napadlo, že to podle něj budu zkoušet, ale zatím jsem se k tomu nedostal. Ale na pohled si myslím, že by mi pak v praxi vadilo sedlo jednokolky. ….Ale to asi jde překonat, když Ty jsi se naučil podle toho.
Tenhle blog si čtu postupně od svých loňských začátků v 55 letech a pořád se v něm v nějaké fázi nacházím :-). Jednokolka je úžasná v tom, že člověku stále přináší uspokojení z neustálého zlepšování. Je to pro mě už zivotní styl. Po půl roce sice ujedu jen do 100m, ale vůbec mi to nevadí. Mám radost z každé jízdy. Sice v tom ještě stojím a nedokážu se uvolnit do sedla, ale již tam pár takových okamžiků bylo a to je pak opravdu ten „wow“ pocit – něco úžasného! To prý přijde jenom když se bude jezdit a jezdit, tak snad jednou…
Takže jednokolám zdar a ať vás to baví jako mě!
Díky Bohu za to, ze tento blog existuje. Mně jízda na jednokolce už dlouho lákala; mezitím je mi 62, takže jsem si konečně zakoupil tu nejlevnější 20-ipalcovou a začal jsem minulý týden s pomocí syna a různých plotů a zdí. Dosud to přinesl pěkné, ale bolestivé zkušenosti a to ani ještě neumím sám jet ani metr. Ohromně se těším na samostatnou sebekratši jízdu a snad to před Vánocemi dám (je září). Díky za všechny rady a dám vám vědět, až mam tu jednokolovou mrchu zkrocenou (pokud pak ovšem ještě budu naživu). Promiňte hrubky: pocházím ze země, kde opravdu každý šlape na kole, ale jednokolku jsem tam doposud neviděl.
A jde to, po dvou měsících jedu, dělám zatáčky, často z kola musím vyskočit, ale takových 200 metrů dám, takže kroužím po náměstí někdy před spořitelnou na Vinohradské třídě. Jsem zvědavý na Koubu: jestli vydržel a stále jezdí, a hlavně, jestli se stále baví. Ano, jednokolám zdar, a ať vás to baví!
… a podepíšu si Jesse
Gratuluji Jesse! Rád slyším, že jsi vydržel a ještě radši, že jsi od Prahy. Já jsem z Dobříše a máme skupinku, která se občas schází v Hostivařském parku v Praze. Jsou tam borci, kteří rádi poradí a my, kteří na sobě stále pracujeme. Mně už bylo doporučeno si pořídit větší rozměr a tak už jezdím na 24″.
Posílám video z jedné z našich loňských session (já jsem ten co co moce neumí na té oranžové):
https://youtu.be/juRinRmjUs4?si=B9g1POR7KKxcHetw
Tak kdybys se chtěl někdy přidat, budeme rádi
Tak kolce zdar!