Silkeborg

V sobotu jsem jel na výlet s ESN (Erasmus Student Network) do Silkeborgu – město asi 120 kilometrů na jih od Aalborgu. Ale bylo v tom víc aktivit, nejen město. Jel i Martin, další dva Češi a bylo tam i víc lidi, který jsme znali – ale už spíš tak od vidění. Antoine měl taky lístek, ale bohužel mu ráno nefungoval budík a vzbudil se hodinu po odjezdu – takže o výlet přišel.

Nejdříve jsme jeli do vápencovýho lomu. Je to ale trochu nenormální lom – většina je pod zemí. Pod kopcem je vykopáno asi 60 kilometrů tunelů, z toho pro turisty je zpřístupněno asi 5. Tunely jsou dost velký, můžou mít místama i tak 10 metrů v průměru. Měli jsme prohlídku s průvodkyní.

Tekly tam i potoky a voda byla tak čistá, že vůbec nebylo vidět, kde je (tak jsem do ní omylem jednou stoupl;) ).

Pustili nám i multimediální prezentaci – to bylo dobrý, seděli jsme na lavičkách v takovým svažujícím tunelu, před náma byl dost velkej otevřenej prostor a vodní plocha a na stěny byly třema dataprojektorama promítaný různý věci, k tomu hrála hudba a komentář v dánštině (na malé tabuli byly i titulky v angličtině a v němčine – ale já jsem si zapomněl brejle v autobuse, takže jsem z nich kulový viděl).

Potom jsme měli asi třičtvrtě hodiny na to, abychom si to tam prošli sami. Je tam v podzemí i továrna na sýry, ale není z ní moc vidět – je zavřená pro návštěvníky, jenom trochu smrdí. A nedá se tam ani moc nikam vlízt, ale i tak to bylo pěkný.

Pak jsme přejeli autobusem do samotného SIlkeborgu. To je docela malé město (tak kolem 20 tisíc obyvatel, bych řekl), ale s pěkným centrem a u jezer. Koupili jsme si tam obr točenou zmrzlinu za 26 DKK (skoro 90 Kč, ale zas jsme byli na výletě, tak se to může:) ).

Potom jsme asi hodinu jeli lodí po jednom z jezer. Loď byla velikostí trochu menší než brněnské parníky.

Všudypřítomná dánská vlajka (vlajou tady mnohem častěji než v Česku – skoro u každého druhého, třetího domu):

Potom jsme se vydali na náročný výstup na Himmelbjerget – jeden z nejvyšších kopců v Dánsku, má uctyhodných 147 metrů nad mořem. Nejvyšší vrchol Dánska má pro srovnání 171 m. n. m.

Na vrcholu je rozhledna:

Byl od tam vážně pěknej rozhled a počasí bylo krásný.

Potom jsem se šel ještě sám projít jinou cestou zpátky k jezeru. A zaplaval jsem si. Nikde nebyla ani noha a plavky jsem samozřejmě neměl. Když už jsem chtěl vylízt, tak se vynořila loďka s rodinkou. Chvilku očumovali, ale naštěstí za chvíli zase odjeli, už mi začínala být trochu kosa:).

Zpátky jsem šel bos – musím trénovat na léto. A byl tam pěknej les, tak to byla radost.

Ten les byl vážně úplně moc dobrej. Rostla tam krásná zelená tráva a mech, chvíli sem se v ní válel (včera jsem si našel klíště, asi z toho). Teprve až v takovým supr lese (v Česku myslím docela normálním) si člověk uvědomí, jak málo lesů tady je – bylo to myslím poprvé tak po půl roce, co jsem byl v lese:).

Po návratu nám Antoine napsal, jestli se za ním nechcem večer stavit. A aby úplně netruchlil, vyhráli jsme mu v jeřábovým automatu plyšovýho oslíka. Mají tady lepší systém – hodíte do toho peníze a pak si můžete jezdit s jeřábkem tak dlouho, než něco vytáhnete – tedy ne jen jeden pokus, jak je obvyklý.

Antoine nám udělal rýžový salát a pak jsme si byli zahrát kulečník. Není to zas tak špatný bydlet na koleji – sice pokoj je menší a kuchyňka tuplem, ale zase tam mají zadarmo kulečník, pingpong, fotbálek, posilovnu, …

Tady vypadám jako děsnej profík (jinak hrajeme všichni asi docela lamersky:) ):

A (Krtkovi na přání) – fotka mého "nového" kola:

Velká část fotek je od Martina, na zbytek se můžete podívat tady.