The Great Erasmus Treasure Hunt
Pod tímto honosným názvem se ukrývala další akce pořádaná Erasmus Student Network – nedělní odpolední "hon za pokladem". Popravdě název byl tak nejsofistikovanější z celé hry.
Na startu před Student Housem (fuj, to zní skoro jako prznení češtiny, že? ale studentský dům jsem tomu nikdy neřekl, tak snad to nějak přežijete…) se sešlo asi 30 lidí. Byli jsme rozdělení do týmů po pěti podle toho, jak jsme si kupovali lístky. Protože jsme si chtěli udělat vlastní tým, tak jsme to trochu zamotali a zuřivě jsme kšeftovali s lidma, až jsme se dohandlovali ke stavu, který jsme chtěli – Martin, Antoine, Guillaume (Antoinův kamarád, čte se to zhruba Gijum, na správnej zápis jsem se teď musel zeptat:) ), Andrea a já. Skoro jsme v týmu nabudili i prudce motivovanou atmosféru, jakože učitě vyhrajeme. Já jsem popravdě trochu doufal, že to bude fakt dobrý, propracovaný, něco na způsob úkolové šifrovačky a naivně jsem si vytiskl i Chlýftýmí (můj tým na hry typu Tmou a podobné) šifrovací pomůcky. Těma jsem se pak teda nechlubil, ještě by se mi ostatní smáli, protože to vážně nebylo potřeba.
Samotná hra byla totiž prudce jednoduchá – dostali jsme mapu se sedmi místy, u každého tři otázky typu kdo bydlí tam a tam, co je na pamětní desce a tak. Na to celé byly dvě hodiny, což bylo víc než dost. Takže to byla spíš taková procházka po centru města. Ale taky dobrý.
Antoine u sochy Kristopha IX.:
Náš tým:
A jeho nečeská část (Antoine byl tak unešenej z toho, že může po dlouhé době zase mluvit francouzsky, že jinak skoro nešprechtnul:) ):
