Evening of Talents

Organizace Aalborg International Friends (byl jsem na jima pořádané večeři zdarma minulý měsíc) dělala další akci – Evening of Talents. Měl to být večer se spoustou jídla (tentokrát pro změnu doneseného přímo účastníky) a vystoupení, předváděné taktéž účástníky.

Bláhově jsem si myslel, že tam bude třeba tak 40 lidí a 10 vystoupení a že se mezi nima ztratím, tak jsem si připravil žonglování na asi 4 minuty. Realita byla ale trochu jiná – přišlo nás jen 15 a vystoupení jsem měl připravený jako jedinej:).

Jídla tam bylo spousta, zastoupených bylo asi 7 zemí. Čechy od pověsti vyžírek (já ani Martin jsme nic nevařili) zachránil Marek s Martinem (je tu trochu přemartinováno:) ), kteří udělali bramboráky. Ale jídla bylo spousta a bylo i dobrý (teda většina, plněným paprikám tuším z Rumunska jsem na chuť moc nepřišel), Pak jsme volili nejlepší jídlo a vyhrálo Antoineovo Paté au pomme de terre (zapečený brambory v těstíčku). Antoine ale tvrdil, že to nebylo úplně ono, že to zapomněl osolit.

Pak došla řada na talenty, přišlo mi trochu hloupý vystupovat sám, ale potom Martin říkal, že bude něco malovat na tabuli a jedna holka, že nás naučí hru, tak jsem šel taky. A protože v místnosti, kde jsme byli, byly trochu nízký stropy (kvůli poi, bych jim tam mohl rozbít světla), tak jsme se přesunuli vedle do kostela:).

Přišlo mi, že to nebyla žádná moc sláva, míčky padaly jako zběsilý (s poikama je to lepší, ty nemají jak spadnout), ale prý se to docela i líbilo, tak co. A ukázalo se, že žongluje víc lidí – domluvili jsme se na příští týden na juggling session.

Potom jsme hráli slíbené hry – napřed nějaké proplítání drže za ruce, potom párová honička s hrozně složitýma pravidlama, který skoro nikdo nechápal, tak jsme to hráli ve slow motion – plížili se jako zdechliny a byla to spíš herecká hra, než běhací:). Pak jsem jednu hru uvedl já – vyměnování poslepu se slepým chytačem uprostřed.

Přišlo mi to jako zábavnej večer, trochu jako roverský schůzky;) .

PS: když mi dal Kapr za úkol informovat o jednokolkových pokrocích, tak se musím pochlubit: Včera se mi už párkrát podařilo přejet celou tělocvičnu našíř – a bez držení. Mám z toho radost ještě teď:).