Výlet k východnímu pobřeží

Posledních pár dní bylo dost pěkné počasí a ještě jsme nebyli na žádném delším výletě, tak jsme se rozhodli, že se pojedeme podívat k moři. Konkrétně na východní (bližší) pobřeží. Rozhodli jsme se až v pátek večer, tak nebyl moc čas shánět lidi. Nakonec se sestava ustálila na 3 lidech – Martin (z Brna, studuje na VUT design), Antoine (z Bordeaux, je se mnou v miniskupině na projekt) a já.

V sobotu ráno už nebylo zdaleka tak pěkný počasí jako dny předtím – ráno bylo zataženo a sněžilo. Martin skoro vyměkl a říkal, že to odložíme na jindy. Obalamutil jsem ho ale předpovědí, že se počasí má zlepšovat a tím, že Antoine už je na cestě. Tak taky vyrazil. Přijel sice trochu později (sraz byl u mě), ale to nevadilo, protože Antoine se taky někde ztratil. Dali jsme si u mě doma čaj a když už nebylo zbytí, vyrazili jsme.

Jeli jsme po rovině po cyklostezce (kolem skoro každé silnice tu mají cyklostezky – ráj pro kolaře:) ). K moři to je ode mě asi 20 kilometrů, takže jsme si cestou dávali i přestávky.

Tady jsem já a Antoine.

A tohle je Martin opírající se o samoobslužný obchůdek s bramborami a dřevem. Funguje jednoduše – přijdete, vezmete si, co chcete a podle ceníku vhodíte peníze do kasičky.

Tady už jsme u moře. Čekali jsme prosluněnou pláž s opalujícími se dívkami, ale ani po jednom tu nebylo památky. Šel jsem se raděi podívat, jestli se ty holky neschovávají v loďce, která byla asi 100 metrů od břehu (bylo tam tak 0-3 centimetry vody, takže se po písku dalo jít).

Neschovávaly:(.

Zato celá pláž byla posetá malými zkrouceninami z písku (podobnost s exkrementy je čistě náhodná). Nevím, co to je, možná nějací mořští červi.

Dali jsme si tedy aspoň oběd. Ale na dlouhý vysedávání to nebylo, trochu nám omrzaly končetiny.

Cestou zpátky jsme chtěli zkusit jet po druhé straně fjordu, tak jsme se jeli podívat, kolik stojí trajekt. Stál 17 DKK (1 DKK je asi 3,50 Kč) pro osobu i s kolem, což nám přišlo rozumný, tak jsme se nalodili.

Počasí nějak nedbalo předpovědi a místo aby se zlepšilo, tak začal foukat celkem silný protivítr a chvílemi mrholilo. Navíc nás z našich ne zrovna luxusních kol začal bolet zadek (Martina) nebo záda (mě).

Martin se na mě za to, že jsem ho podle vylákal ven, kus před Aalborgem naštval a rozkopal mi kolo.

Musel jsem si ho potom spravovat. Antoine přihlíží a je mu z té krutosti do breku, tak má pro jistotu v ruce kapesník.

Potom už jsme bez úhony dojeli až domů. Cesta po druhé straně byla o dost delší, takže jsme celkem najeli něco přes 60 kilometrů, z toho část v protivětru. Byl jsem dost unavenej, tak jsem večer usnul hrozně brzo. Ale líbilo se mi to:).

Některé fotky jsem nefotil já, ale Martin (další jím nafocené fotky). A mapa naší cesty (taktéž u Martina).